D.5. Vodní toky a příbřežní zóna

S ochranou před povodněmi a vodním režimem krajiny dosti úzce souvisí celkový stav sítě vodních toků a jejich bezprostředního okolí a péče o ně. Správcovství vodních toků je rozděleno podle jejich významu a dále podle prostředí a charakteru území, v němž se toky nacházejí, a je zajišťováno třemi hlavními subjekty - Povodím Moravy, s.p. (PM), Zemědělskou vodohospodářskou správou (ZVHS) a státním podnikem Lesy České republiky (LČR). Podnik PM spravuje významné vodní toky, (dle zák. č. 254/2001 Sb. a vyhl. č. 470/2001 Sb.), hraniční toky a dále i některé drobné vodní toky, ZVHS spravuje menší toky zejména v zemědělské krajině a podnik LČR menší a drobné toky většinou v okrajových částech povodí, kde převažuje lesní hospodářství. Malé procento vodních toků je spravováno i jinými subjekty (např. obcemi, vojenskou správou apod.).

V následujících kapitolách je uveden přehled o rozsahu sítě sledovaných toků, o intenzitě zásahů do jejich koryt, o stavu příbřežní zóny podél toků, stavu jejich břehových a doprovodných porostů a o možnostech přístupu k hladině vody.

D.5.1. Vymezení sítě sledovaných vodních toků

Podle kriterií uvedených v charakteristice oblasti povodí (kap. A.2) byla celá oblast povodí Dyje rozdělena na 130 elementárních plošných jednotek, které představují vždy dílčí povodí říční sítě, jejíž osou je páteřní tok nebo jeho dílčí úsek a s ním jsou spojeny jeho další přítoky. Všechny tyto toky byly pro účely plánování, pro účely hodnocení ekologického stavu a potenciálu vodních útvarů, ale i pro oblast povodňové ochrany posuzovány do takové podrobnosti, aby zachytily alespoň vodoteče s plochou povodí nad cca 30 km2.

Soustava zkoumaných vodních útvarů povrchových vod zahrnuje 117 útvarů tekoucích vod a 13 útvarů stojatých vod a pokrývá rozhodující část plochy oblasti povodí. Některé okrajové části území v okolí státních hranic s Rakouskem jsou přiřazeny vodním útvarům těchto států a jsou tedy řešeny v rámci jejich vodohospodářských plánů. Jejich rozsah představuje plochu v řádu desítek km2 a je tedy ve vztahu k posuzované problematice zcela podružný.

Souhrnný přehled o síti toků, které jsou předmětem sledování v rámci plánování v oblasti vod včetně problematiky povodňové ochrany, udává následující tabulka:

D.5.2. Koryta vodních toků

Stav koryt vodních toků je jedním z důležitých předpokladů, který má vliv na ekologický stav vodních útvarů. Aktivity člověka které souvisejí s využíváním vody vedou velmi často k zásahům do koryt vodních toků a do jejich odtokových poměrů. K ovlivňování morfologických poměrů koryt toků existují různé důvody, přičemž k nejčastějším patří:

• zásobování vodou,
• hydroenergenetické využívání,
• stabilizace říčních koryt z důvodu ochrany zástavby nebo omezení eroze,
• protipovodňová ochrana,
• křížení nebo souběhy koryt s liniovými prvky technické infrastruktury.

Všechny provedené úpravy, které do dnešní doby přetrvávají, jsou příčinou toho, že u poměrně velké délky toků je jejich morfologie značně změněna. Podle evidence spravovaného majetku tří nejvýznamnějších správců, tj. PM, LČR a ZVHS se z celkové délky cca 4 032 km toků (mimo údolní nádrže) sledovaných ve všech vodních útvarech dotkly úpravy jejich koryt plných 1 949 km, tj. cca 48 % z celkové délky.

Pokud jde o budoucí vývoj v nadcházejícím prvním plánovacím období do roku 2015, tento poměr se poněkud zlepší, ale jen mírně, protože na řadě míst, kde se navrhuje zkapacitnění koryt, bude jejich morfologie alespoň částečně dotčena. Tyto zásahy je zde nutno provést tak, aby nepříznivě neovlivnily ekologické hodnocení stavu vodních útvarů.

Na druhé straně v oblasti povodí existují místa, kde podle tohoto plánu v souladu se zájmy ochrany přírody a se zájmem na zlepšení ekologického stavu vodních útvarů dojde k revitalizaci některých morfologicky dotčených toků. Předně to bude v místech, kde je provedení revitalizačních opatření s ohledem na ochranu přírody hlavním cílem obnovy akvatických ekosystémů, ale i tam, kde původní účel dřívějších zásahů v podobě úprav toků časem pominul a dnes je zde možno přikročit k opatřením směřujícím k jejich zpřírodnění (revitalizace - viz C.4.13). Trend tohoto vývoje by se měl v dalších plánovacích cyklech ještě dále zvýšit.

Přehled o stavu koryt vodních toků je obsažen v tabulce TD 5.2 a na mapové příloze MD 5.2.

D.5.3. Příbřežní zóna a břehové a doprovodné porosty

Břehové a doprovodné porosty tvoří důležitou součást vodních toků, která podstatně ovlivňuje ekologický stav vodních útvarů. Péče o ně je náročný proces, který se stále vyvíjí a spadá do sféry působnosti správců vodních toků. Tento proces s sebou bohužel přináší řadu konfliktů způsobených protichůdnými zájmy, jako např. majetkoprávním stavem příslušných pozemků podél vodních toků, hustotou porostů v úsecích, kde je nutné zachovat požadovanou průtočnost vzhledem k vodoprávně stanovené míře protipovodňové ochrany, atd. Správci toků (PM, LČR a ZVHS) vedou evidenční přehled o stavu a skladbě těchto porostů a soustavně usilují o jejich zachování a postupné doplňování a zlepšování jejich stavu.

Z celkově hodnocené délky 141,7 km vodních toků ve všech vodních útvarech je správci registrováno, že na 57,6 km (41 %) se porosty vyskytují v relativně vyhovujícím stavu, na 80,9 km (57 %) délky je však třeba zlepšit jejich skladbu a celkový stav. O tom, jakého žádoucího stavu by mělo být dosaženo, existuje řada podkladů ve formě map příbřežních pásem vodních toků.

Břehové a doprovodné porosty vodních toků by měly mít přirozenou druhovou skladbu i strukturu odpovídající konkrétnímu stanovišti (podle nadmořské výšky, biogeografické oblasti a vlastností půdy). Vodní toky jsou významnými krajinnými prvky (VKP) a jejich břehové a doprovodné porosty jsou většinou součástí územních systémů ekologické stability (ÚSES), ve kterých tvoří jeden ze základních liniových prvků - biokoridory.

Celkově tedy snaha o dosažení optimálního stavu břehových a doprovodných porostů tvoří základní východisko pro zlepšení ekologického stavu u přirozených úseků toků i pro dosažení dobrého ekologického potenciálu tam, kde vodní útvary byly morfologickými úpravami silně ovlivněny. Na základě zmapování současného stavu a reálných možností byly vytipovány úseky a rozsahy délek toků, kde by situace na úseku břehových a doprovodných porostů měla být napravena již v prvním plánovacím období. Souhrnný přehled členěný podle správců je uveden v následující tabulce:

D.5.4. Možnost přístupu k hladině vody

Možnost přístupu k vodě je jednou z podmínek obecného nakládání s povrchovými vodami ve smyslu § 6, zákona o vodách. Podle toho „každý může na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení“.

S obecným nakládáním s povrchovými vodami souvisí přístup k vodní hladině. Ten za určitých okolností může být ztížen, případně může být vůbec znemožněn, a to jednak v důsledků poměrů na pozemcích, na nichž se nacházejí koryta toků, ale i v důsledku poměrů na pozemcích s koryty toků sousedícími. Podle § 50, uvedeného zákona jsou vlastníci pozemků, na nichž se koryta vodních toků nacházejí, povinni strpět na svém pozemku obecné nakládání s vodami ve vodním toku (odst. a), ale i strpět po nich průchod osob podél toků, přičemž výjimku z této povinnosti může povolit vodoprávní úřad po projednání s příslušným správcem toku (odst. g). Podle § 51, vlastníci pozemků sousedících s koryty vodních toků jsou povinni strpět po nich průchod osob (po předchozím projednání s nimi). V zákoně je ale výslovně stanoveno, že strpění průchodu v obou případech – u pozemků, na nichž se nacházejí koryta toků, ale i u pozemků s koryty vodních toků sousedícími - neplatí na pozemcích v současně zastavěném území obce a na oplocených pozemcích.

Příčiny omezení přístupu k hladině jsou podle své povahy různého druhu:

• pozemky v zastavěném území obce a pozemky oplocené
• území vojenských újezdů, kam je vstup nepovolaných osob zakázán
• ochranná pásma prvního stupně vodárenských zdrojů, zejména břehy vodárenských nádrží
• ochranná pásma vodních děl, tj. hlavně území v bezprostřední blízkosti přehradních hrází a některých jezových objektů
• úseky toků, jejichž tvar průtočného profilu neumožňuje přímý přístup k hladině, tj. jednostranné i oboustranné opěrné zdi v intravilánu obcí nebo podél komunikací, zakryté profily, atd.)
• omezení ze zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ( např. zákaz vstupu na území I. zóny národních parků a na území přírodních rezervací mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody).

Lze shrnout, že celkový rozsah délek toků, kde je v oblasti povodí k hladině přístup znemožněn, činí 69,2 km, což je přibližně 2 % z celkové délky. Co se týče výhledu do budoucna, pro následující plánovací období nelze předpokládat, že by se situace v tomto ohledu výrazně změnila. Je to dáno tím, že ochrana nemovitostí (často s oplocením) na pozemcích sousedících s tokem je pro jejich majitele zaručena a délky se zamezeným přístupem v intravilánech obcí se budou s rozvojem výstavby a hospodářskými aktivitami v nich spíše mírně prodlužovat. Opačný trend bude možno zaznamenat jen tam, kde bude prováděna revitalizace některých úseků toků.

Přehled o možnosti přístupu k hladině vody je obsažen v tabulce TD 5.4 a na mapové příloze MD 5.4.