A.3. Doplňující údaje

A.3.1. Kontaktní místa pro získání informací a seznamy pořizovatelů POP a kompetentních úřadů

A.3.1.1. Kontaktní místa a postupy pro získání základní dokumentace a informací o etapách zpracování Plánu oblasti povodí Moravy a Plánu oblasti povodí Moravy

Kontaktní místa a postupy pro získání základní dokumentace a informací o etapách zpracování POP Moravy

I. etapa – Přípravné práce pro POP Moravy

• Časový plán a program prací pro Plán oblasti povodí Moravy (dále ČP)
• ČP byl zveřejněn ke dni 1.1.2006.
• Podávání připomínek k ČP bylo možné do 30.6.2006.


• Předběžný přehled významných problémů nakládání s vodami zjištěných v oblasti povodí Moravy včetně výchozího vymezení silně ovlivněných vodních útvarů a výchozích návrhů zvláštních cílů ochrany vod (dále přehled)
• Přehled byl zveřejněn ke dni 1.4.2007.
• Podávání připomínek k přehledu bylo možné do 30.9.2007.


• Oznámení koncepce dle § 10 c), zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
• Zveřejnění informace o oznámení bylo ke dni 1.3. 2007.
• Podávání písemných vyjádření bylo možné do 20 dnů ode dne zveřejnění

Kontaktní místa pro získání základní dokumentace a informací o I. etapě zpracování POP Moravy:

a) Zveřejnění Časového plánu a programu prací a Předběžného přehledu významných problémů pro Plán oblasti povodí Moravy

vystavením k veřejnému nahlédnutí v listinné podobě na adresách:

• Krajský úřad Olomouckého kraje,
  odbor životního prostředí a zemědělství, Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc,
• Krajský úřad Zlínského kraje,
  odbor životního prostředí a zemědělství, Třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín
• Krajský úřad Jihomoravského kraje,
  odbor životního prostředí, Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno,
• Krajský úřad Pardubického kraje, odbor životního prostředí a zemědělství,
  Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice,
• Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství,
  ul. 28.října 117, 702 18 Ostrava,
• Povodí Moravy, s.p., útvar 206 – VH plánování, Dřevařská 11, 601 75 Brno,

vystavením k veřejnému nahlédnutí v elektronické podobě na:

A.3.1.2. Kontaktní místa pro získání informací o aktuálních sledovaných údajích z programů pro zjišťování a hodnocení stavu vod

Zveřejňování zjištěných hodnot v rámci provozního monitoringu se řídí vyhláškou č. 391/2004 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy.

Zveřejňování výstupů monitoringu se řídí požadavky jednotlivých předpisů upravujících dílčí monitorovací programy, jež jsou součástí provozního monitoringu oblasti povodí. Zveřejňování dle požadavků Rámcové směrnice je upraveno článkem 14 a § 25, vodního zákona, podle nichž musí být výstupy jednotlivých etap tvorby plánu oblasti povodí k dispozici veřejnosti k připomínkám.

Kontaktní místa pro získávání informací

A.3.1.3. Seznam kompetentních úřadů

Kompetentní úřady ve smyslu čl. 3 odst. 2 a přílohy I Rámcové směrnice se dělí na:

a) centrální s celostátní působností

A.3.1.4. Seznam pořizovatelů POP a příslušných správních úřadů

Uvedený seznam institucí a úřadů pro oblast povodí Moravy zahrnuje:

• Název organizace
• Úplné kontaktní detaily
• Úloha organizace

I. Pořizovatel Plánu oblasti povodí Moravy

A.3.1.5. Vztah k mezinárodnímu povodí

Oblast povodí Moravy je součástí jednoho ze tří hlavních povodí České republiky – hlavního povodí Moravy, které je součástí mezinárodní oblasti povodí Dunaje a patří do úmoří Černého moře.

Plán oblasti povodí Moravy je součástí Plánu mezinárodní oblasti povodí Dunaje, který se skládá ze tří částí: části A Plánu mezinárodní oblasti povodí Dunaje, zpracované v rámci Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje, jejímž úkolem je koordinovat úsilí smluvních stran Úmluvy o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje při implementaci Směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, části B - Plánu národní části mezinárodní oblasti povodí Dunaje, jehož sestavení a obsah se řídí usnesením vlády České republiky č. 562 ze dne 23.5.2007 o Plánech hlavních povodí ČR a dvou částí C - Plánu oblasti povodí Moravy a Plánu oblasti povodí Dyje. Jednotlivé části se liší co do podrobnosti, která vzrůstá od části A směrem k částem C.

A.3.1.6. Koordinace Plánu oblasti povodí Moravy v rámci České republiky

Strategickým dokumentem pro plánování v oblasti vod je Plán hlavních povodí České republiky, který pořídilo Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a který schválila vláda ČR svým usnesením č. 562 ze dne 23.5.2007, závazná část tohoto plánu pak byla vyhlášena nařízením vlády č. 262/2007 Sb., ze dne 3.10.2007.

Tato závazná část Plánu hlavních povodí ČR stanoví:

• cíle a opatření v ochraně vod jako složky životního prostředí,
• cíle a opatření v ochraně před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod,
• cíle a opatření ve vodohospodářských službách
• souhrn opatření k realizaci včetně strategie jejich financování
• požadavky na zpracování plánů oblastí povodí

Při zpracování plánů oblastí povodí se vychází z této závazné části a z vyhlášky č. 142/2005 Sb., o plánování v oblasti vod.

Pro koordinaci činností na národní úrovni při plánování v oblasti vod byla ustavena Ministerstvem zemědělství v r. 2003 Komise pro plánování v oblasti vod. Komise projednává a schvaluje postupy, metodiky a dokumenty procesu plánování, které jsou pak využity pro konkrétní činnosti zpracování plánů. Úkolem komise je napomáhat institucím zapojeným v procesu plánování.

Členy komise jsou nejen zástupci ústředních vodoprávních úřadů, krajských úřadů, krajů a dalších pořizovatelů plánů oblasti povodí, ale i zástupci ostatních zainteresovaných subjektů, včetně odborných a nevládních organizací.

Na úrovni pořizovatele Plánu oblasti povodí Moravy byla generálním ředitelem Povodí Moravy, s.p., ustavena Komise pro Plán oblasti povodí Moravy, jejíž práce je vymezena „Statutem Komise pro Plán oblasti povodí Moravy“, vydaným Povodím Moravy, s.p., s účinností od 16.2.2004. Účelem komise je řízení procesu plánování, koordinace prací a spolupráce na úrovni oblasti povodí a podpora při poskytování podkladů. Členy komise jsou zástupci pořizovatelů POP, tj. Povodí Moravy, s.p., Krajských úřadů Olomouckého, Zlínského, Jihomoravského, Pardubického a Moravskoslezského kraje, dále zástupci ZVHS, Lesů ČR, AOPK ČR, ČIŽP. Seznam členů komise je uveden na webových stránkách Povodí Moravy, s.p.

A.3.2. Opatření uskutečněná pro informování veřejnosti o zjišťování a hodnocení stavu vod a souhrn jejich výsledků a změn provedených v jejich důsledku v plánu

Podle požadavku Rámcové směrnice pro vodní politiku 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. října 2000 na zapojení veřejnosti a zainteresovaných subjektů do plánování v oblasti vod, dále ve smyslu ustanovení hlavy IV, § 23 až 26, zákona o vodách č. 254/2001 Sb., vyhlášky č. 142/2005 Sb., o plánování v oblasti vod, a s odkazem na Společnou strategii k implementaci Rámcové směrnice a Strategii zapojení veřejnosti do procesu plánování v oblasti vod byly a budou veřejnosti předloženy výsledky jednotlivých etap plánu oblasti povodí a k předloženým podkladům je poskytnuta šestiměsíční lhůta pro připomínky.

I. Přípravné práce pro Plán oblasti povodí Moravy

• Časový plán a program prací pro Plán oblasti povodí Moravy (dále ČP)

ČP byl zveřejněn ke dni 1.1.2006 s možností podávání připomínek veřejností po dobu 6 měsíců ode dne zveřejnění.

Ve stanovené lhůtě tj. od 1.1. 2006 do 30.6. 2006 byly podány celkem 3 připomínky, které se týkaly obecných vodohospodářských problémů, ochrany životního prostředí a protipovodňové ochrany a netýkaly se časového plánu, proto ČP nebyl upravován a byl dále zaslán ke stanovisku ústředním vodoprávním úřadům a ústřednímu správnímu úřadu pro územní plánování, dle připomínek MZe byl upraven (ostatní subjekty připomínky neměly) a poté schválen Krajskými úřady Olomouckého, Zlínského, Jihomoravského, Pardubického a Moravskoslezského kraje.

• Předběžný přehled významných problémů nakládání s vodami v oblasti povodí Moravy (dále přehled)

Přehled byl zveřejněn ke dni 1.4.2007, připomínky bylo možno podávat v průběhu celé doby zveřejnění tj. po dobu 6 měsíců.

Ve stanovené lhůtě, tj. od 1.4.2007 do 30.9.2007, bylo uplatněno celkem 11 připomínek od právnických a fyzických osob. Připomínky byly pořizovateli plánu vypořádány, dokument byl upraven a poté předložen ke stanovisku ústředním vodoprávním úřadům, ústřednímu správnímu úřadu pro územní plánování a ČIŽP. Po jejich souhlasném stanovisku byl přehled předložen ke schválení příslušným krajským úřadům uvedeným výše, které jej schválily.

• Oznámení koncepce dle § 10 c), zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí

Dne 5.2.2007 bylo oznámení SEA koncepce předáno příslušnému úřadu, což je Ministerstvo životního prostředí v Praze. Přílohu oznámení tvořila stanoviska orgánů ochrany přírody podle § 45i, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.

A.3.2.1. Získávání informací o monitoringu stavu vod v oblasti povodí Moravy

Ve vyhlášce č. 391/2004 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy, je stanoven rozsah údajů, včetně statistických a kartografických dat, zahrnutých v evidenci vodních toků a jejich povodí, hydrogeologických rajonů, vodních nádrží, vodních útvarů, množství a jakosti povrchových a podzemních vod, odběru povrchových a podzemních vod, vypouštění odpadních vod, oblastí povodí, citlivých oblastí, zranitelných oblastí, záplavových území aj.

V uvedené vyhlášce jsou stanoveni nositelé a správci informací o stavu povrchových a podzemních vod, kteří tyto informace mohou zájemcům poskytnout (správním úřadům, správcům povodí a pověřeným odborným subjektům se informace poskytují bezplatně) a současně jsou tito správci povinni vyhláškou stanovené údaje ukládat do informačního systému veřejné správy, který je vytvořený a provozovaný se záměrem usnadnit veřejnosti dálkový přístup k pro ni potřebným informacím z veřejné správy (zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy).

Přehled kontaktních míst a postupů pro získávání informací o monitoringu stavu vod v oblasti povodí Moravy je uveden v tabulce A.3.10.

Příloha 1
Popis jednotlivých vodních útvarů podzemních vod v oblasti povodí Moravy

Číslo útvaru: 16100
Název útvaru: Kvartér Horní Moravy
Typ útvaru: svrchní
Plocha: 92,19 km2

Vodní útvar je plošně vymezen údolím Moravy zhruba od Rudy nad Moravou po úsek mezi Litovlí a Mohelnicí včetně dolních toků jejích přítoků (Desná, Moravská Sázava). Podle hydrogeologické rajonizace ČR je vodní útvar totožný s rajonem číslo 161 – Fluviální sedimenty v povodí Horní Moravy.

Morfologicky tvoří povrch útvaru sníženinu zhruba SSZ-JJV směru (Mohelnická brázda - severní část Hornomoravského úvalu) doplněnou o údolí řeky Desné SV-JZ směru. Reliéf povrchu útvaru je převážně plochý, na okrajích mírně zvlněný. Nadmořské výšky povrchu se pohybují

v rozmezí od 240 do téměř 430 m n. m. na SV okraji. V jižní části útvaru (po soutok Moravy a Desné) nepřevyšují hodnotu 290 m n. m. a nadmořská výška 400 m n. m. je překročena pouze v zakončení severovýchodního výběžku území. Generelní sklon povrchu útvaru je k jihu.

Výplň útvaru představují vlastní fluviální sedimenty Moravy a jejích přítoků, místy pleistocenní fluviální štěrkopískové terasy. Deluviofluviální sedimenty (náplavové a splachové kužely) vytvořily Moravská Sázava, Mírovka a Třebůvka. Značnou část plochy představují spraše a sprašové hlíny, převážně na západním okraji útvaru. Mocnost těchto eolických sedimentů je 15 m, v horních polohách jsou odvápněné. Mocnost kvartérních sedimentů v údolní nivě se pohybuje od několika metrů do hodnot přesahujících desítky m. V nejhlubších partiích útvaru přecházejí kvartérní sedimenty plynule do obdobných pliocenních říčních a jezerních sedimentů (nejvyšší celková mocnost říčních sedimentů byla zjištěna východně od Zábřehu - 250 m). Na jižním okraji, kde je útvar ohraničen výrazně zúženým údolním profilem u Řimic, je mocnost říčních sedimentů jen několik metrů, což omezuje komunikaci s navazujícím útvarem 16210. Převážnou část tvoří dobře propustné říční štěrkopísky, svrchní polohu představují povodňové sedimenty jílovitopísčitého charakteru, málo propustné až nepropustné.

Podzemní voda v tomto útvaru proudí směrem šikmo k řece (po toku) nebo rovnoběžně s ní. U zúženého profilu na jižním okraji útvaru je směr proudění téměř kolmý k řece. Spád hladiny podzemních vod se pohybuje v rozmezí od 1 do 3 ‰.

Číslo útvaru: 16210
Název útvaru: Pliopleistocén Hornomoravského úvalu – severní část
Typ útvaru: svrchní
Plocha: 356,84 km2

Vodní útvar je situován v plochém území, kterým protékají Morava, Oskava a další toky zhruba v prostoru v okolí Uničova, Šternberka a Olomouce. Podle hydrogeologické rajonizace ČR vodní útvar zabírá severní část rajonu číslo 162 – Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu.

Nadmořské výšky povrchu se pohybují zhruba od 215 do 250 m n. m., pouze na severním okraji útvaru se přibližují hodnotě 300 m n. m. Terén je v západní části mírně zvlněný (Křelovsko-blatecká tabule), ve východní části plochý (Podjesenická tabule). Generelní sklon povrchu terénu je k jihovýchodu.

Kvartérní pokryv útvaru tvoří v údolní nivě především jemnozrnné sedimenty (povodňové a písčité hlíny), na východním okraji jsou vyvinuty rozsáhlé náplavové kužele často kryté sprašemi v mocnostech do 5 m. Na západním okraji útvaru dosahují pokryvy eolických sedimentů mocností až přes 20 m. Místy pokrývají spraše i štěrky údolních niv.

Kromě kvartérních sedimentů představují výplň útvaru i starší sedimenty – převážně jezerní a říční uloženiny svrchního pliocénu, kdy daný prostor tvořil samostatnou pánev vyplňovanou kontinentálními uloženinami. Typicky jde o střídání pestrých jemnozrnných až středně zrnitých křemenných písků a jílovitých jemně slídnatých písků. Časté jsou polohy písčitých jílů a až několik metrů mocné polohy kaolinických jílů. V těchto sedimentech byly zjištěny také polohy lignitů až 1,5 m mocné.

Niva Moravy je až několik kilometrů široká, štěrková a štěrkopísková výplň dosahuje mocností nejčastěji mezi 4 až 40 m, v místech depresí prepliocenního povrchu i hodnot přes 80 m. V těchto hlubších partiích se vyskytují místy jílovité polohy, které lokálně vymezují samostatné dílčí zvodně.

Číslo útvaru: 16220
Název útvaru: Pliopleistocén Hornomoravského úvalu – jižní část
Typ útvaru: svrchní
Plocha: 289,06 km2

Vodní útvar je situován v plochém území údolí Moravy mezi Olomoucí a Otrokovicemi. Podle hydrogeologické rajonizace ČR vodní útvar představuje část rajonu číslo 162– Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu.

Nadmořské výšky se pohybují zhruba od 185 do 230 m n. m., pouze na severovýchodním okraji se terén zvedá do úrovně 250 m n. m. Terén je v převážné části plochý, okrajové části jsou mírně zvlněné. Jižní omezení útvaru tvoří Napajedelská brána, výrazné zúžení údolí Moravy. Generelní sklon povrchu útvaru je k jihu.

Celková mocnost kvartérních a pliocenních sedimentů v útvaru dosahuje 6 – 50 m, z toho 1 – 5 m tvoří svrchní hlinité a písčitojílovité sedimenty. Vlastní výplň tvoří převážně fluviální štěrky, spodní části zahloubených depresí vyplňují písčité sedimenty proměnlivě propustné v závislosti na obsahu jílovité příměsi. Sedimenty svrchního pliocénu tvoří výplň deprese vzniklé v oblasti tzv. předhlubně, před čelem nasunovaných karpatských příkrovů. Představují podloží kvartérních sedimentů.

V důsledku tektonických pohybů a pozdější denudace vystupují na několika místech také na povrch (v okolí Šternberku, Litovle a Olomouce). Uloženiny pliocénu jsou petrograficky shodné s nadložními kvartérními sedimenty (převážně říční písky a štěrky), ale obsahují také jezerní písky a jíly.

Číslo útvaru: 16230
Název útvaru: Pliopleistocén Blaty
Typ útvaru: svrchní
Plocha: 99,70 km2

Vodní útvar je situován západně od Olomouce zhruba mezi Litovlí a Tovačovem v údolí Blaty a přilehlém okolí. Tvoří úzký pruh území orientovaný ve směru SSZ-JJV. Podle hydrogeologické rajonizace ČR je vodní útvar součástí rajonu číslo 162 – Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu.

Nadmořské výšky se pohybují převážně od 200 do 220 m n. m. Terén je převážně plochý v severní části mírně zvlněný. Nejnižší nadmořská výška (195 m) je na jižním okraji útvaru, nejvyšším bodem je kóta 233 v severní části. Na jihu navazuje na útvar 16220, na jihozápadě na útvar 16240. Generelní sklon povrchu útvaru je k jihovýchodu.

Výplň útvaru představují v menší míře vlastní recentní fluviální sedimenty vodních toků, převažují pleistocenní říční terasy a pliocenní jezerní a říční sedimenty. Tyto sedimenty leží na mořských uloženinách miocenního stáří (převážně jíly, slíny a písky) případně přímo na mladším paleozoiku Českého masivu. Vlastní klastické (propustné) sedimenty útvaru jsou na většině území kryté sprašemi a sprašovými hlínami. Celková mocnost kvartérních a pliocenních sedimentů v útvaru kolísá a dosahuje místy až 60 m.

Číslo útvaru: 16240
Název útvaru: Kvartér Valové, Romže a Hané
Typ útvaru: svrchní
Plocha: 84,25 km2

Vodní útvar je situován západně od soutoku Moravy s Bečvou v údolích Romže a Hané, kde vytváří dvě víceméně samostatné větve. Podle hydrogeologické rajonizace ČR zahrnuje vodní útvar západní okraje rajonu číslo 162 – Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu.

Nadmořské výšky se pohybují zhruba od 190 do zhruba 240 m n. m. Nejvyšší nadmořskou výšku dosahuje povrch terénu na západním okraji (zhruba 250 m n. m.), nejnižším místem je tok Moravy na jižním okraji. Terén je převážně plochý, na západních okrajích mírně zvlněný. Na východě navazuje na útvar 16220, generelní sklon povrchu je v údolí Romže k jihovýchodu, v údolí Hané k východu.

Výplň útvaru představují jednak vlastní recentní fluviální sedimenty vodních toků, jednak relikty pleistocenních říčních teras a ve východní části také zbytky pliocenních jezerních a říčních sedimentů ve spodní části útvaru. Tyto sedimenty jsou kryté sprašemi a sprašovými případně svahovými hlínami. Celková mocnost kvartérních (a místy také pliocenních) sedimentů v útvaru kolísá a dosahuje lokálně až 60 m.

Číslo útvaru: 16310
Název útvaru: Kvartér Horní Bečvy
Typ útvaru: svrchní
Plocha: 52,49 km2

Vodní útvar leží v údolí Rožnovské Bečvy od Rožnova pod Radhoštěm po zúžení údolí u Teplic nad Bečvou včetně oblasti při soutoku se Vsetínskou Bečvou. Na severu vybíhá v úzkém koridoru směrem k Jeseníku nad Odrou, kde je útvar ohraničen hlavním evropským rozvodím. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje většinu východní části rajonu 163 – Fluviální sedimenty v povodí Bečvy.

Morfologicky tvoří vodní útvar relativně úzkou výplň údolí mezi Vsetínskými vrchy a Moravskoslezskými Beskydami včetně severního výběžku v místě pleistocenního toku Bečvy směrem k povodí Odry. Generelní sklon povrchu je k západu až severozápadu. Nadmořské výšky se pohybují od 270 m n. m. na západě po 390 m n. m. na východě.

Petrograficky představují výplň útvaru recentní fluviální sedimenty zastoupené štěrky krytými písčitojílovitými zeminami včetně náplavových kuželů a zbytky pleistocenních štěrkových teras. Severní výběžek představuje místo, kde docházelo k přelivu vod rozsáhlého jezera hrazeného čelem kontinentálního ledovce sálského glaciálu do údolí pleistocenního koryta Bečvy (asi 30 m nad úrovní dnešního toku). Výplň tvoří kromě fluviálních sedimentů také glacilakustrinní písky. Tyto sedimenty jsou kryty akumulacemi spraší a sprašových hlín. Mocnosti propustných sedimentů v útvaru dosahují převážně pouze několika metrů, svrchní polohy představují málo propustné až nepropustné recentní uloženiny (povodňové hlíny).

Číslo útvaru: 16320
Název útvaru: Kvartér Dolní Bečvy
Typ útvaru: svrchní
Plocha: 52,75 km2

Vodní útvar leží v údolí Bečvy od Hranic po Přerov, kde navazuje na útvar 16220 (pliopleistocén Hornomoravského úvalu – jižní část). V nejširším místě tento útvar protáhlý ve směru ZJZ-VSV nepřesahuje 5 km. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje většinu západní části rajonu 163 – Fluviální sedimenty v povodí Bečvy.

Morfologicky tvoří vodní útvar prostor jihozápadní části Moravské brány. Generelní sklon plochého povrchu je k západu až jihozápadu. Nadmořské výšky se pohybují od 210 m n. m. na západě po 250 m n. m. na východě.

Petrograficky představují výplň útvaru recentní fluviální sedimenty zastoupené štěrky krytými písčitojílovitými zeminami včetně náplavových kuželů a zbytky pleistocenních štěrkových teras. Tyto sedimenty jsou kryty na severozápadním okraji výraznými akumulacemi spraší a sprašových hlín. Mocnost štěrkových poloh v útvaru se pohybuje nejčastěji do 10 m, celková mocnost sedimentů se pohybuje do 20 m.

Číslo útvaru: 16510
Název útvaru: Kvartér Dolnomoravského úvalu
Typ útvaru: svrchní
Plocha: 168,21 km2

Vodní útvar leží v údolí Moravy v úseku od Napajedel po Hodonín. Při celkové délce zhruba 40 km jeho šířka nepřekračuje 5 km, na jihovýchodě vybíhá do údolí dolního toku Veličky. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje většinu východní části rajonu 165 – Fluviální sedimenty Moravy v Dolnomoravském úvalu.

Morfologicky tvoří vodní útvar prostor severovýchodní části Dolnomoravského úvalu, převážně přímo v údolní nivě Moravy. Generelní sklon plochého povrchu je k jihozápadu. Nadmořské výšky se pohybují od 180 m n. m. na severovýchodě po 165 m n. m. na jihozápadě. Nejvyšší nadmořské výšky jsou situovány ve výběžku údolí Veličky, kde se terén postupně zvedá až k 215 m n. m.

Petrograficky představují výplň útvaru recentní fluviální sedimenty zastoupené štěrky krytými písčitojílovitými zeminami a zbytky pleistocenních štěrkových teras. Tyto sedimenty jsou kryty na severozápadním okraji místy výraznými akumulacemi navátých a přesypových písků. Mocnost kvartérních sedimentů v široké nivě Moravy se pohybuje od několika málo metrů do maximálních hodnot výjimečně přesahujících 20 m. Mocnost málo propustných a nepropustných svrchních poloh hlín se pohybuje převážně od 3 do 5 m.

Číslo útvaru: 22110
Název útvaru: Bečevská brána
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 169,3 km2

Vodní útvar leží v jihozápadní části Moravské brány s tokem Bečvy zhruba v úseku Přerov – Hranice. Severovýchodní hranici tvoří hlavní evropské rozvodí Balt – Černé moře včetně nejnižšího místa tohoto rozvodí. Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje jihovýchodní část rajonu 221 – Moravská brána.

(Na části území útvaru leží převážná část svrchního útvaru 16320 kvartér Dolní Bečvy).

Reliéf povrchu útvaru tvoří vlastní údolí vodního toku, zbytky vyšších teras a mírně zvlněné přilehlé svahy. Ploché údolí Bečvy je lemováno ze severozápadu Oderskými vrchy, z jihovýchodu okrajem Pobeskydské pahorkatiny. Nejnižší místo útvaru leží v údolí Bečvy na jihozápadním okraji (210 m n. m.), nejvyšší bod leží na svazích Oderských vrchů na severozápadním okraji (kolem 450 m n. m.).

Předkvartérní podloží útvaru představují sedimenty středního a svrchního miocénu ukládané v terciéru v předpolí právě vrásněného pásma Vnějších flyšových Karpat. Terciérní výplň útvaru představuje jednu ze soustavy miocenních pánví, které se v souvislosti s postupujícími příkrovy flyšových Karpat přemisťovaly na prohýbající se okraj Českého masivu. V depresi se ukládaly tzv. molasové sedimenty – mořské, brakické i sladkovodní jíly, písky a štěrky, místy i evapority, vápence nebo uhelné sedimenty. Podloží terciérních sedimentů tvoří horniny mladšího paleozoika Českého masivu, zastoupené kulmskými břidlicemi a drobami.

Číslo útvaru: 22201
Název útvaru: Hornomoravský úval – severní část
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 605,89 km2

Vodní útvar představuje severní a severovýchodní část Hornomoravského úvalu po soutok s Bečvou včetně přilehlé části jejího dolního toku. Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje severní část rajonu 162 – Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu a část rajonu 222 –Hornomoravský úval. Rajón patří mezi významné rajony sledované od roku 1991 v cyklu jaro – podzim hlubokými vrty.

(Na území útvaru leží zčásti svrchní útvary 16210, 16220 a 16230)

Morfologicky tvoří vodní útvar nížinný prostor severní a severovýchodní části Hornomoravského úvalu, z větší části přímo v údolní nivě Moravy, Oskavy a dolní Bečvy. Převážnou část povrchu útvaru tvoří plochý terén nivy Moravy, zbytky vyšších teras (Podjesenická tabule a Křelovsko blatecká tabule) a náplavových kuželů, v jihozápadní části je terén zvlněný. Nadmořské výšky v údolí kolísají nejčastěji od 200 do 220 m n. m., mimo vlastní nivu až 280 m n. m. Nejvyšší nadmořská výška (téměř 300 m) je na severozápadním okraji útvaru. Generelní sklon povrchu útvaru je k jihu.

Předkvartérní podloží tvoří písky a jíly pliocenního stáří, které jsou vzhledem k obdobným hydrogeologickým charakteristikám přiřazeny ke svrchním (kvartérním) útvarům. Podloží těchto svrchních útvarů tvoří v severní části paleozoické horniny Českého masivu (kulm a devon), ve zbývajícím prostoru neogenní horniny (převážně vápnité jíly), jejichž vymezení pod nadložními sedimenty není provedeno. Nejsevernější výskyt byl zjištěn u Loštic, zatímco některé výskyty byly denudovány až na paleozoický podklad (v okolí Olomouce). Petrograficky jde především o vápnité jíly, písčité slíny a písky. Celková mocnost neogenních sedimentů i s bazálními klastiky dosahuje maximálně první stovky metrů.

Číslo útvaru: 22202
Název útvaru: Hornomoravský úval – jižní část
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 376,56 km2

Vodní útvar představuje jižní část Hornomoravského úvalu s úsekem Moravy zhruba od Lobodic po Otrokovice a jihozápadní část úvalu s dolním tokem Romže. Útvar má velmi nepravidelný tvar s protáhlou západní částí orientovanou ve směru SZ-JV, výrazným zúžením v místě soutoku Moravy s Hanou a východní částí protáhlou ve směru SV-JZ. Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje jižní část rajonu 162 – Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu a východní i západní výběžky rajonu 222 –Hornomoravský úval.

(Na území útvaru leží svrchní útvar 16240 a zčásti útvar 16220.)

Morfologicky tvoří vodní útvar nížinný prostor jižní části Hornomoravského úvalu, z větší části přímo v údolní nivě Moravy, Romže, Rusavy a Dřevnice. Převážnou část plochy útvaru tvoří plochý terén, zbytky vyšších teras a náplavových kuželů, v severovýchodní části je terén zvlněný. Nadmořské výšky v údolí kolísají nejčastěji od 190 do 240 m, nejnižší nadmořská výška v údolí Moravy v útvaru je zhruba 185 m, nejvyšší nadmořská výška (kóta 364 m) je při severovýchodním okraji útvaru. Generelní sklon povrchu útvaru je v západní části k jihovýchodu, ve východní části k jihu.

Předkvartérní podloží tvoří písky a jíly pliocenního stáří, které jsou vzhledem k obdobným hydrogeologickým charakteristikám přiřazeny ke svrchním (kvartérním) útvarům. Podloží těchto svrchních útvarů tvoří v severní části paleozoické horniny Českého masivu (kulm a devon), ve zbývajícím prostoru neogenní horniny (převážně vápnité jíly) a při východním okraji paleogenní horniny. Petrograficky jde především o vápnité jíly, písčité slíny a písky. Celková mocnost neogenních sedimentů i s bazálními klastiky dosahuje v daném útvaru maximálně první stovky metrů.

Číslo útvaru: 22203
Název útvaru: Hornomoravský úval – střední část
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 274,78 km2

Vodní útvar leží v jižní části Hornomoravského úvalu s krátkým úsekem Moravy pod soutokem s Bečvou. Útvar má velmi nepravidelný tvar s protáhlou západní částí na pravém břehu Moravy orientovanou ve směru SZ-JV, výrazným zúžením ve střední části a s východní částí na levém břehu Moravy protáhlou ve směru VSV-ZJZ. Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje část jižní oblasti rajonu 162 – Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu a okrajové části rajonu 222 –Hornomoravský úval.

(Na území útvaru leží svrchní útvar 16230 a zčásti útvar 16220.)

Morfologicky tvoří vodní útvar nížinný prostor jižní části Hornomoravského úvalu, z menší části přímo v údolní nivě Moravy a především v okrajových částech úvalu. Převážnou část plochy útvaru tvoří plochý terén, zbytky vyšších teras a náplavových kuželů, na východním a západním okraji je terén mírně zvlněný. Nadmořské výšky v údolí Moravy klesají pod 200 m n. m., na většině území kolísají od 200 do 250 m n. m., nejvyšší nadmořská výška v západní části útvaru je 289 m, ve východní části 360 m. Generelní sklon povrchu útvaru je v západní části k jihovýchodu, ve východní části k jihu až jihozápadu.

Předkvartérní podloží tvoří horniny pliocenního stáří, které jsou vzhledem k obdobným hydrogeologickým charakteristikám (štěrky, písky a jíly) přiřazeny ke svrchním (kvartérním) útvarům. Podloží těchto svrchních útvarů tvoří v severní části paleozoické horniny Českého masivu (kulm a devon, kterými místy pronikají prevariské granitoidy), ve zbývajícím prostoru neogenní horniny, především vápnité jíly, písčité slíny a písky. Celková mocnost neogenních sedimentů i s bazálními klastiky nepřesahuje v daném útvaru první stovky metrů.

Číslo útvaru: 22300
Název útvaru: Vyškovská brána
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 733,94 km2

Vodní útvar zabírá jihovýchodní svahy Drahanské vrchoviny, Vyškovskou bránu a Litenčické vrchy, východním okrajem zasahuje do Hornomoravského úvalu. Do prostoru útvaru zasahuje na západě Litava (povodí Dyje) a na východě Haná (povodí Moravy). Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje rajon 223 – Vyškovská brána.

(Do útvaru zasahuje z východu svrchní útvar 16240.)

Morfologicky jsou v útvaru zastoupeny pahorkatiny i mírně zvlněný terén okolních nížin. Nejvyšších nadmořských výšek dosahují vrchy v jižní části (518 m), nejnižší nadmořské výšky (pod 200 m) jsou na východě v údolí Hané (194 m n. m.) i na západě v údolí Litavy (195 m n. m.). Generelní sklon povrchu útvaru je proto ve východní části k východu, v západní části k ZJZ.

Předkvartérní podloží tvoří horniny neogenního stáří, které jsou v převážné většině zastoupeny vápnitými jíly a písky, méně štěrky. Na severním okraji útvaru pod těmito horninami vystupují kulmské horniny (na západě slepence, na východě převážně droby a břidlice). U jižního okraje útvaru jsou na neogenních sedimentech místy zachovány denudační zbytky paleogenních hornin podslezsko-ždánické jednotky, která tvoří sousední útvar. Petrograficky jde o střídání vápnitých jílů, slínů, pískovců a jílovců.

Pozn.: Tento VÚ podzemních vod zasahuje i do oblasti povodí Dyje.

Číslo útvaru: 32210
Název útvaru: Flyš v povodí Bečvy
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 1291,56 km2

Vodní útvar přibližně trojúhelníkového tvaru představuje povodí Bečvy po Hranice. Severní hranice leží na hlavním evropském rozvodí. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje severovýchodní část rajonu 322 - Flyšové sedimenty v povodí Moravy (včetně části rajonu 221 –Moravská brána).

(Do útvaru zasahuje ze západu svrchní útvar 16310 – kvartér Horní Bečvy.)

Reliéf povrchu útvaru je členitý, ve východní části horský. Na území útvaru leží jižní svahy Moravskoslezských Beskyd, Hostýnské vrchy, Vsetínské vrchy a část Javorníků. Nejvyšší nadmořské výšky jsou na hřebenech těchto pohoří (Kněhyně 1257 m, Javorník 1019 m), nejnižší výšky terénu, kolem 260 m, jsou v údolí Bečvy (nejnižší bod útvaru 254 m n. m.). Generelní sklon povrchu útvaru je k západu.

Předkvartérní podloží útvaru představují horniny Vnějších Karpat svrchnotriasového až paleogenního stáří. Do útvaru zasahují na severu okrajově horniny těšínsko – hradišťského souvrství zastoupené vápnitými jílovci s vložkami prachovců a vápenců, s žilnými tělesy vulkanitů (těšínity) a flyšové vrstvy slezské jednotky (převážně pískovcovo-slepencové a jílovcovo-pískovcové).

V severozápadní části útvaru jsou zastoupeny také paleogenní horniny slezské jednotky ve flyšovém vývoji s proměnlivým podílem pískovců, jílovců a slínovců. Převážnou plochu útvaru představují horniny magurské skupiny příkrovů paleogenního stáří. Jsou zastoupeny typickým flyšovým vývojem, ve střední části s převahou hrubě klastických sedimentů (střídáním pískovců a slepenců), v jižní části s převahou jílovců a pískovců. Zcela ojediněle vystupují v severním výběžku vápence (svrchní devon až spodní karbon) a při severozápadním okraji kulmské droby a místy slepence hradeckých vrstev. Místy jsou na těchto horninách zachovány denudační zbytky neogenních sedimentů (písky, jíly a štěrky).

Číslo útvaru: 32221
Název útvaru: Flyš v povodí Moravy – severní část
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 1028,17 km2

Vodní útvar představuje území převážně na levém břehu Moravy protáhlé v severojižním směru. Menší část území na západním okraji představuje vlastní údolí Moravy v úseku pod Kroměříží po Napajedla (včetně malého území na západním břehu). Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje severozápadní a střední část rajonu 322 - Flyšové sedimenty v povodí Moravy (včetně části rajonu 162 – Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu).

(Do útvaru zasahuje okrajem svého jižního výběžku svrchní útvar 16220 – Pliopleistocén Hornomoravského úvalu – jižní část.)

Morfologicky jsou v útvaru zastoupeny pahorkatiny i mírně zvlněný terén v okolní Moravy, na jihu zasahují do plochy útvaru Bílé Karpaty, na severu západní část Hostýnských vrchů. Střední část útvaru tvoří Vizovické vrchy a západní výběžek Javorníků. Nejvyšších nadmořských výšek dosahují vrchy v severní části (865 m) a na východním okraji (753 m n. m.), nejnižší nadmořské výšky (kolem 190 m) jsou na jihozápadě v údolí Moravy. Generelní sklon povrchu útvaru je k západu.

Předkvartérní podloží tvoří na severním okraji kulmské horniny (převážně droby a slepence hradeckých vrstev tzv. kry Maleníku). Okrajově jsou zastoupeny na severozápadě horniny podslezské jednotky (převážně jílovcové vrstvy místy s polohami pískovců a slepenců) a také flyšový vývoj slezské jednotky (pískovce a jílovce). Převládající plochu útvaru tvoří paleogenní horniny račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Plošně nejvýrazněji jsou zastoupeny horniny středního až svrchního eocénu (zlínské vrstvy), které reprezentuje flyšové střídání jílovců zčásti vápnitých a pískovců. Obdobného charakteru jsou horniny soláňských vrstev, které místy obsahují také slepencové polohy. V relativně úzkých pruzích jsou na území útvaru zastoupeny horniny belovežských vrstev, které mají charakter jílovců s polohami křemito-vápnitých pískovců. Jižní cíp útvaru představují horniny bělokarpatské jednotky zastoupené flyšovým střídáním jílovců a drobových pískovců eocenního stáří. Na severozápadním okraji útvaru jsou zachovány zbytky neogenní výplně karpatské předhlubně (jednak miocenní jíly, méně písky, pískovce a štěrky, jednak pliocenní jezerní a říční sedimenty).

Číslo útvaru: 32222
Název útvaru: Flyš v povodí Moravy – jižní část
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 662,9 km2

Vodní útvar představuje území na východním břehu Moravy mírně protáhlé ve směru severovýcho-jihozápad. Území zahrnuje větší část povodí levostranných přítoků Moravy - Olšavy a Veličky. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje jižní část rajonu 322 - Flyšové sedimenty v povodí Moravy a okrajově východní výběžky rajonu 221 –Moravská brána.

(Do útvaru zasahuje ze západu svrchní útvar 16510 – kvartér Dolnomoravského úvalu.)

Reliéf povrchu útvaru tvoří severní svahy a předhůří Bílých Karpat a jižní okraj Vizovické vrchoviny. Nejvyšším bodem je Velká Javořina (970 m n. m.) na jižní hranici útvaru, nejnižší úrovně terénu jsou na západním okraji v údolí Olšavy a Veličky (190 m n. m.).

Předkvartérní podloží útvaru představují horniny magurské skupiny příkrovů tvořené sedimenty svrchnokřídového až paleogenního stáří. Menší část území na severu tvoří horniny račanské jednotky zastoupené zlínským souvrstvím, které reprezentují jednak křemenné místy i arkózové pískovce (popřípadě slepence) s nevýraznými vložkami jílovců, jednak drobně až středně rytmický flyš s převahou vápnitých jílovců. Převážnou část plochy útvaru tvoří horniny bělokarpatské jednotky. V této jednotce je svrchní křída zastoupena charakteristickým flyšovým střídáním vápnitých jílovců, pískovců a písčitých vápenců, které vystupuje na relativně malé ploše jako tektonické útržky v čele bělokarpatské jednotky. Nejstarší paleogenní horniny (javorinské souvrství) jsou typické drobně až středně rytmickým flyšovým vývojem (drobové pískovce, jílovce a ojediněle vápence). Obdobného charakteru jsou i ostatní zástupci jednotky (svodnické, nivnické a kuželovské souvrství) většinou s převahou jílovců. Uvedené horniny magurského flyše jsou zhruba ve středu útvaru občas prostoupeny neovulkanity (bazalty, trachyandezity), které tvoří nevelké pravé i ložní žíly.

Číslo útvaru: 32230
Název útvaru: Flyš v povodí Váhu – severní část
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 316,9 km2

Vodní útvar představuje území téměř izometrického tvaru, které tvoří povodí Vláry na území ČR. Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje severozápadní a střední část rajonu 322 - Flyšové sedimenty v povodí Moravy.

Morfologický charakter útvaru je určen jeho polohou v oblasti severovýchodní části Bílých Karpat, na jejichž moravské straně převládají zaoblené horské tvary. Nejvyšší vrcholy leží při jižní a východní hranici útvaru (Holý vrch 880 m n. m., Javorník 783 m n. m.), nejnižším místem je Vlárský průsmyk na jihovýchodní hranici s nadmořskou výškou 290 m n. m.

Předkvartérní podloží útvaru tvoří horniny magurské skupiny příkrovů zastoupené sedimenty paleogenního stáří. Část území na severu tvoří horniny račanské jednotky, střední část představují horniny bystrické jednotky a na jihu vystupují horniny bělokarpatské jednotky. Račanská jednotka je zastoupena flyšovým souvrstvím s jílovci a převážně glaukonitickými pískovci, místy pestrými jílovci a drobovými pískovci. Bystrickou jednotku na území útvaru zastupují jílovce, pískovce a písčité vápence rovněž ve flyšovém vývoji, v úzkých pruzích vystupují také slepence. Bělokarpatská jednotka je zastoupena rytmickým střídáním pískovců a jílovců a především flyšovým souvrstvím vápnitých pískovců a jílovců.

Číslo útvaru: 32240
Název útvaru: Flyš v povodí Váhu – jižní část
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 140,0 km2

Vodní útvar představuje území protáhlého tvaru orientované ve směru SV-JZ. které tvoří povodí horních toků pravostranných přítoků Váhu na území ČR. Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje severozápadní a střední část rajonu 322 - Flyšové sedimenty v povodí Moravy.

Reliéf útvaru tvoří relativně nevelká plocha hřebenové části jihovýchodních svahů Bílých Karpat na území ČR. Nejvyšší body útvaru leží na jeho severní hranici, která tvoří rozvodí Váhu a Moravy (Velká Javořina 970 m n. m., Velký Lopeník 912 m n. m.). Nejnižším bodem útvaru je 330 m n. m. Generelní sklon povrchu terénu je k jihovýchodu.

Předkvartérní podloží útvaru tvoří horniny magurské skupiny příkrovů zastoupené sedimenty bělokarpatské jednotky paleocenního až eocenního stáří. Na daném území převládají souvrství s flyšovým vývojem vápnitých pískovců a jílovců nad rytmickým střídáním pískovců a jílovců.

Číslo útvaru: 42620
Název útvaru: Kyšperská synklinála – jižní část
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 236,4 km2

Vodní útvar představuje relativně úzký pruh území (délka 65 km, šířka 5-10 km) orientovaný ve směru SSZ-JJV. Jeho severní část přesahuje zčásti do povodí Labe. Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje severozápadní a střední část rajonu 426 – Kyšperská synklinála. Rajón patří mezi významné rajony sledované od roku 1991 v cyklu jaro – podzim hlubokými vrty.

Morfologicky tvoří útvar Lanškrounská kotlina, protáhlá sníženina od Letohradu po východní okolí Moravské Třebové. Hřbet severně od Lanškrouna dělí území útvaru mezi povodí Moravy a Labe. Nejnižší nadmořské výšky jsou v údolí protékajících vodotečí – Třebůvky na jihu (cca 320 m n. m.) a Moravské Sázavy ve středu útvaru (cca 330 m). Nejvyšší nadmořské výšky jsou na hranicích útvaru (do 590 m n. m. na východě, 503 m n. m. na severu a 511 m n. m. na západě). Generelní sklon povrchu útvaru na území povodí Moravy je k jihovýchodu.

Kvartérní pokryv představují jednak zbytky pleistocenních fluviálních štěrkopískových teras (v severní části) a lokální akumulace spraší a sprašových hlín převážně na západním okraji útvaru, jednak recentní fluviální sedimenty vodních toků. Celková mocnost kvartérních sedimentů dosahuje ojediněle první desítky metrů (v případě akumulace eolických sedimentů) běžné hodnoty jsou v jednotkách metrů.

Předkvartérní podloží tvoří sedimenty východního výběžku české křídové pánve zastoupené horninami svrchnokřídového stáří (cenoman až santon). V bazální části souvrství jsou zastoupeny hlavně psamitické sedimenty cenomanu s proměnlivou mocností okolo 20 m, místy chybí. Nad nimi jsou spodnoturonské vrstvy písčitých slínovců a vápnitých pískovců s prachovci (mocnost 50 – 60 m), v jejich nadloží se nacházejí vrstvy slínovců, písčitých slínovců a křemitovápnitých pískovců (mocnost cca 100 m). Vrstevní sled je zakončen svrchnoturonskými a coniackými aleuropelitickými sedimenty (svrchní turon až hranice coniak-santon). Jsou reprezentovány nejčastěji slínovci a prachovci, které tvoří skalní podloží kvartérním a místy neogenním sedimentům. Mocnost svrchnokřídového sedimentárního komplexu je v průměru 150 – 200 m, v prostoru osy synklinály u Lanškrouna více než 600 metrů.

Na západním okraji útvaru místy vystupují také zbytky neogenních sedimentů, převážně miocenní jíly, slíny a písky, podřadně štěrky a vápence.

Číslo útvaru: 42800
Název útvaru: Velkoopatovická křída
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 49,6 km2

Vodní útvar představuje úzký pruh území (délka 18 km, šířka 1-5 km) orientovaný ve směru S-J. Ze severu plochu obklopuje útvar 52120 (Poorlický perm – jižní část) a z jihu útvar 52210 (Boskovická brázda – severní část. Krátký úsek západní hranice je společný s útvarem 65501 (Krystalinikum v povodí Svratky - střední část). Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje rajon 428 – Velkoopatovická křída.

Reliéf útvaru tvoří převážně členitý terén. Větší část plochy útvaru tvoří jižní zakončení Hřebečského hřbetu, okrajově zasahuje do severní části jižní výběžek Moravsko-třebovské kotliny. Nejnižší úrovně terénu v jižní části jsou v údolí Jevíčky (390 m n. m.), v severní části v údolí Třebůvky (380 m n. m.). Nejvyšší vrchol v severní části má nadmořskou výšku 594 m n. m., v jižní části 590 m n. m. Vzhledem k členitosti a protáhlému tvaru nemá povrch útvaru generelní sklon, severní část se sklání k severozápadu, jižní část je odvodňována k východu.

Předkvartérní podloží tvoří na ploše útvaru svrchnokřídové sedimentární horniny, které patří k okrajovým výskytům zachovaného rozsahu české křídové pánve. Litologicky jde převážně o klastické uloženiny různé zrnitosti, nejčastěji písčité. Podloží křídových sedimentů tvoří permské sedimenty orlické pánve zastoupené převážně jílovitými pískovci a prachovci s vložkami pískovců a slepenců. Permské sedimenty o celkové mocnosti několika set metrů jsou uloženy na horninách letovického krystalinika. Křídové sedimenty na území útvaru dosahují mocností několika desítek až prvních stovek metrů. Spodní polohy představují horniny perucko-rokycanského souvrství s převahou jílovitých pískovců. Na povrchu útvaru převládají horniny bělohorských vrstev zastoupené vápnitými glaukonitickými pískovci s polohami rohovců, slínovci a prachovci. V jižní části jsou zastoupeny také horniny jizerského souvrství reprezentované spongilitickými slínovci, prachovci a pískovci.

Pozn.: Tento VÚ podzemních vod zasahuje i do oblasti povodí Dyje.

Číslo útvaru: 42920
Název útvaru: Králický prolom – jižní část
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 44,565 km2

Kralický prolom je rozdělen na severní a jižní část rozvodím Moravy a Labe. Vodní útvar jižní části představuje malé území (délka do 12 km, šířka 3-6 km) protáhlé zhruba ve směru S-J. Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR je útvar jižní částí rajonu 429 - Kralický prolom.

Morfologicky tvoří plochu útvaru část údolí horního toku říčky Březná po obec Horní Studénky a východní svahy jižního výběžku Orlických hor. Nejnižší bod (nadmořská výška zhruba 440 m) leží na jižní hranici útvaru, nejvyšší bod (885 m n. m.) leží na západní hranici, kterou tvoří několik vrcholů přesahujících nadmořskou výšku 700 m. Generelní sklon povrchu útvaru je k jihu.

Předkvartérní podloží útvaru představují migmatitické drobně až středně zrnité dvojsídné ruly orlicko-sněžnického krystalinika. Tyto horniny vystupují na povrch na svazích v západní části útvaru. Do jižní části útvaru okrajově zasahují granodiority až granity zábřežského krystalinika. V převážné části útvaru jsou tyto proterozoické až variské horniny zakryty sedimenty svrchní křídy. Útvar představuje jižní zakončení jednoho z východních výběžků české křídové pánve. Sedimentární výplň útvaru představují horniny teplického a březenského souvrství - převážně vápnité jílovce až vápence s vložkami pískovců.

Číslo útvaru: 52120
Název útvaru: Poorlický perm – jižní část
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 209,6 km2

Poorlický perm je rozdělen na severní a jižní část povrchovým rozvodím Moravy a Labe. Vodní útvar jižní části představuje protáhlé území zhruba severojižního směru široké do 9 km o délce zhruba 35 km. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR je útvar jižní částí rajonu 521 - Poorlická brázda.

Morfologicky tvoří povrch útvaru část Podorlické pahorkatiny. Většina povrchu útvaru leží v rozmezí nadmořských výšek 350 – 450 m. Nejvyšší bod útvaru (626 m n. m.) leží v jeho jižní části, kde leží také nejnižší nadmořské výšky (kolem 330 m). Západní hranici útvaru tvoří morfologicky výrazná pata Hřebečského hřbetu. Krátkou severní hranici tvoří rozvodí Moravy a Labe. Generelní sklon povrchu útvaru je k jihu.

Předkvartérní podloží na ploše útvaru tvoří především permské sedimenty kontinentální facie (moravskotřebovský perm) orlické pánve. Výplň pánve tvoří převážně červenohnědé arkózové pískovce a slepence s různorodým materiálem z okolního orlicko-sněžnického a zábřežského krystalinika, podřadně jsou zastoupeny prachovce a jílovce. U jižního okraje útvaru vystupují na povrch drobné výskyty podložních kulmských sedimentů (převážně jílovité břidlice a droby, ojediněle slepence) u jihovýchodního okraje vystupují také horniny zábřežského krystalinika (ruly, svory a amfibolity). V severní části útvaru jsou zachovány výraznější polohy neogenních jílů, písků a slínů.

Kvartérní pokryv je kromě běžných svahových hlín zastoupen lokálními akumulacemi sprašových hlín.

Zvodnění permských sedimentů je minimální. Jedná se o puklinovou propustnost hornin, jejichž filtrační parametry mají značnou proměnlivost. Směrem do hloubky nabývá na významu i propustnost průlinová. Trasmisivita kolektoru je nízká s vodohospodářským využitím většinou pro jednotlivé, nepravidelně využívané odběry pro místní zásobování (Krásný, J., 1976).

Po hydrogeologické stránce není možné terciérní výplň, v pruhu od Boskovic po Jevíčko, reprezentativně specifikovat. Zvodnění bývá při bázi souvrství s výskytem napjaté hladiny podzemní vody v hydrogeologickém kolektoru, který je od povrchu oddělen nadložním izolátorem tvořeným vápnitými mořskými jíly. Transmisivita kolektoru je na velmi nízké až nízké úrovni se zjištěnými specifickými vydatnostmi 0,005 až 0,18 l.s^-1.m^-1. Z hlediska vodohospodářského mají v zájmovém území dominantní postavení kvartérní, fluviální sedimenty údolních niv. Tyto sedimenty představují dobře propustné prostředí s poměrně značným filtračním účinkem v závislosti na jejich granulometrii.

Umožňují snadné a rychlé vsakování atmosférických srážek, případně i povrchových vod.

Z těchto kolektorů je možno exploatovat až několik l.s-1.

Limitujícím faktorem, snižujícím vodohospodářský význam zejména fluviálních náplavů, je převážně snížená kvalita podzemní vody, která je negativně ovlivněna antropogenní činností.

V údolní nivě Svitavy bylo ověřeno zvodněné štěrkopísčité souvrství o mocnosti 1,8 – 6,2 m s hloubkou vrtů od 5,5 do 16,8 m. Transmisivita kolektoru je většinou na střední až vysoké úrovni se zjištěnými specifickými vydatnostmi 0,1 až 3,6 l.s^-1.m^-1.

V údolní nivě Jevíčky bylo ověřeno štěrkopísčité souvrství o mocnosti 1,0 – 3,0 m.

Transmisivita kolektoru je většinou na nízké až střední úrovni se zjištěnými specifickými vydatnostmi 0,02 až 1,05 l.s^-1.m^-1.

Obce nacházející se kolem projektované komunikace jsou zásobeny pitnou vodou převážně z veřejného vodovodu.

Pozn.: Tento VÚ podzemních vod zasahuje i do oblasti povodí Dyje.

Číslo útvaru: 64321
Název útvaru: Krystalinikum jižní části Východních Sudet
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 1352,85 km2

Útvar leží v severním výběžku povodí Moravy. Na severozápadní straně sousedí s povodím Labe, na severovýchodní straně hraničí s povodím Odry a z jižní strany je omezen dalšími útvary povodí Moravy. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR je útvar jižní částí rajonu 643 - Krystalinikum Východních Sudet. V rámci útvaru jsou samostatně vyčleněny útvary 64322 a 64323.

Morfologicky je povrch útvaru vzhledem k jeho rozloze velmi pestrý. Jihovýchodní omezení útvaru představuje severní výběžek Hornomoravského úvalu, z jihu do něj zasahuje Mohelnická brázda. Převážnou část plochy tvoří vrchoviny (Hanušovická a část Zábřežské). Ze severu do útvaru zasahují Rychlebské hory a Králický Sněžník, z východu Hrubý Jeseník. Nejnižší nadmořské výšky povrchu jsou na jižním okraji (kolem 250 m v údolí Moravy), nejvyššími body jsou Praděd na východní hranici (1492 m n. m.) a Králický Sněžník na severní hranici (1432 m n. m.). Generelní sklon povrchu útvaru je k jihu.

Číslo útvaru: 64322
Název útvaru: Krystalinikum jižní části Východních Sudet – Morava po soutok s tokem Moravská Sázava
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 39,84 km2

Útvar je vymezen v rámci útvaru 64321. Zabírá tok Moravy v úseku od Postřelmova po soutok s Moravskou Sázavou (asi 6 km), malou část území na levém břehu a povodí drobných přítoků na pravém břehu. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR je útvar součástí rajonu 643 - Krystalinikum Východních Sudet.

Morfologicky tvoří povrch útvaru ve východní části převážně plochý terén Mohelnické brázdy mezi Zábřehem a Postřelmovem s nadmořskou výškou mezi 270 až 290 m n. m., pouze v sevorovýchodním výběžku se terén zvedá na hranici nad úroveň 400 m n. m. Západní část útvaru tvoří východní svahy Zábřežské vrchoviny, které přesahují úroveň 400 m n. m., nejvyšší bod útvaru leží na západní hranici v nadmořské výšce 602 m. Generelní sklon povrchu útvaru je k jihovýchodu.

Číslo útvaru: 64323
Název útvaru: Krystalinikum jižní části Východních Sudet – Oskava po po ústí do toku Morava
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 25,07 km2

Útvar je vymezen v rámci útvaru 64321 na jeho jihovýchodním okraji severozápadně od Uničova. Zabírá část povodí drobných pravostranných přítoků Oskavy v rámci útvaru. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR je útvar součástí rajonu 643 - Krystalinikum Východních Sudet.

Morfologicky je povrch útvaru tvořen zvlněným terénem jižní části Hanušovické vrchoviny. Nejnižší nadmořské výšky terénu jsou v jihovýchodní části útvaru a pohybují se kolem 235 m n. m. Nejvyšším bodem je kóta 428 m n. m. na severozápadní hranici útvaru. Generelní sklon povrchu útvaru je k východu.

Číslo útvaru: 66120
Název útvaru: Kulm Nízkého Jeseníku v povodí Moravy
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 790,89 km2

Útvar je vymezen na severovýchodní straně rozvodím Odra – Dunaj z jihu je ohraničen Bečevskou bránou a ze západu severní částí Hornomoravského úvalu. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR je útvar součástí rajonu 661 – Kulm Nízkého Jeseníku.

Morfologicky tvoří povrch útvaru pahorkatiny a vrchoviny celku Nízký Jeseník. Jižní část povrchu útvaru tvoří Oderské vrchy a jejich předpolí – Tršický stupeň a Jezernická tabule. Severní část tvoří tzv. západní plošiny Nízkého Jeseníku a okrajově výběžky Podjesenické tabule. Nejnižší nadmořská výška povrchu terénu je zhruba 220 m n. m. na jižním okraji útvaru, pod nadmořskou výškou 300 m n. m. leží pouze malé okrajové části území při jižním a západním okraji útvaru. Nejvyšším bodem je Slunečná (800 m n. m.) na severní hranici útvaru. Generelní sklon povrchu útvaru je k jihu.

Číslo útvaru: 66200
Název útvaru: Kulm Drahanské vrchoviny
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 1215,53 km2

Útvar je vymezen povrchovým výskytem kulmských hornin v Drahanské vrchovině. Plocha útvaru představuje území protáhlé zhruba v severovýchodním směru (od okolí Mohelnice po východní okraj Brna), do něhož zasahuje ze západu Moravský kras a ze severovýchodu Mladečský kras. Jihozápadní část útvaru spadá do povodí Dyje. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR se útvar kryje s rajonem 662 – Kulm Drahanské vrchoviny.

Morfologicky je útvar charakterizován vrchovinným reliéfem Drahanské vrchoviny omezené na jihu a východě Dyjskosvarteckým úvalem, Vyškovskou bránou a Hornomoravským úvalem. Na západě sousedí s Bobravskou vrchovinou a severní částí Boskovické brázdy. Do plochy útvaru zasahuje od severu Zábřežská vrchovina. Nejnižší nadmořská výška je na jižním okraji útvaru (240 m). Ojediněle se nadmořské výšky pod 250 m n. m. vyskytují na východní hranici útvaru. Nejvyšší bod povrchu útvaru (587 m n. m.) leží v jeho severní části.

Pozn.: Tento VÚ podzemních vod zasahuje i do oblasti povodí Dyje.

Číslo útvaru: 66400
Název útvaru: Mladečský kras
Typ útvaru: hlavní
Plocha: 74,61 km2

Útvar tvoří protáhlé území orientované zhruba ve směru SV-JZ a představuje oblast výskytu zachovaných zbytků devonských vápenců. Plocha útvaru je z větší části ohraničena útvarem 66200, na východní straně sousedí s útvarem 22201. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR leží útvar v severovýchodní části rajonu – Kulm Drahanské vrchoviny.

Morfologicky tvoří povrch útvaru převážně členitý terén, menší část území na severovýchodě je tvořena plochou údolní nivou Moravy s nadmořskými výškami pod 250 m. Nejvyšší bod povrchu útvaru (589 m n. m.) leží v západní části, nejnižší bod (kolem 230 m n. m.) leží na východní hranici. Generelní sklon území je směrem k VSV.