A. Popis oblasti povodí

A.1. Všeobecný popis oblasti povodí Moravy

A.1.1. Vymezení oblasti povodí Moravy

A.1.1.1. Hranice oblasti povodí

A.1.1.2. Výškové poměry v území

Oblast povodí Moravy je poměrně výškově členitá. To je dáno situováním horního toku Moravy pod jižními svahy Hrubého Jeseníku a dále pramennou oblastí Bečvy v Beskydech. V oblasti severovýchodní rozvodnice, která je současně hlavním evropským rozvodím Dunaje a Odry, dosahují výšky terénu v oblasti Hrubého Jeseníku cca 1 490 m n. m. (Praděd 1 492 m n. m.) a v oblasti Beskyd cca 1 250 m n. m. (Kněhyně 1 257 m n. m. – vrchol patří do oblasti povodí Odry). V závěrném profilu oblasti povodí Moravy u Lanžhotu je výška terénu jen cca 150 m n. m. Největší svislá odlehlost tedy převyšuje 1 300 m.

A.1.2. Geomorfologické poměry

Oblast povodí Moravy leží na rozhraní systémů Hercynského a Alpsko-Himalájského. Do oblasti povodí zasahují jejich dvě provincie – Česká vysočina (Český masiv) a Západní Karpaty. Subprovincie Vněkarpatské sníženiny svými celky Vyškovská brána a Moravská brána rozděluje oblast povodí na dvě zhruba stejně velké části - severozápadní a jihovýchodní, přičemž střed povodí tvoří celek Hornomoravský úval. Dolnomoravský úval subprovincie Vídeňské pánve lemovaný na západě území Litenčickou pahorkatinou, Chřiby a Kyjovskou pahorkatinou subprovincie Vnějších Západních Karpat tvoří jihozápadní omezení zájmového území. Východní okraj území tvoří od jihu celky: Bílé Karpaty, Vizovická pahorkatina, Javorníky, Hostýnsko-vsetínská hornatina, Rožnovská brázda, Moravskoslezské Beskydy a Podbeskydská pahorkatina. Západní omezení území probíhá Drahanskou a Zábřežskou vrchovinou Česko-moravské subprovincie, dotýká se Kladské kotliny a přechází k severním hraničním celkům krkonošsko-jesenické subprovincie – Hanušovické vrchovině, Kralickému Sněžníku, Rychlebským horám a Hrubému Jeseníku, které obklopují Mohelnickou brázdu. Severovýchodní omezení území povodí leží v celku Nízkého Jeseníku.

Nejvyšším bodem v oblasti povodí Moravy je vrchol Pradědu v Hrubém Jeseníku (1 492 m n. m.) ležící na hlavním evropském rozvodí. Nejvyšším bodem Západních Karpat v oblasti povodí Moravy je vrchol Radhošť (1 129 m n. m.) na rozvodí v Moravskoslezských Beskydech. Nejnižším bodem oblasti povodí Moravy je soutok Moravy s Dyjí na hranicích území ČR (149 m n. m.).

Reliéf oblasti povodí Moravy je vzhledem k zastoupení jednotlivých provincií poměrně různorodý a pestrý. Základním rysem reliéfu je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na západě a mladým pásemným pohořím Karpat na východě zvýrazněný systémem nížin mezi nimi.

Česká vysočina je zastoupena svým západním hraničním pohořím přecházejícím k pruhu sníženin před čelem mladých karpatských pohoří. Reliéf této oblasti má charakter členité hornatiny (tektonicky zmlazené paroviny) s hluboce zaříznutými údolími (Hrubý Jeseník, Rychlebské hory) nebo polygenní paroviny (Nízký jeseník, Drahanská vrchovina) rozlámané do soustavy ker.

V oblasti Karpat vznikal při formování pohoří rovnoměrnými i nerovnoměrnými zdvihy stupňový reliéf pásemných pohoří podmíněný zejména příkrovovou stavbou podloží. Roviny ve středních částech území jsou typem reliéfu formovaným při neogenní mořské transgresi (vzácně jsou zachovány na okrajích úvalu také stopy pobřežní abraze).

Místy se vyskytují maloplošné i rozsáhlejší krasové povrchové i podpovrchové jevy (Moravský kras, Konicko-mladečský kras, Hranice, Vrbenská krasová oblast, pásmo Branné).

Působením kontinentálního zalednění v pleistocénu (-2,6 Ma až -11,5 ka, [Ma – milion let],

[ka – tisíc let]) vznikly v horských terénech na severu území tvary reliéfu vykazující stopy po působení periglaciálního klimatu (mrazové sruby, skalní moře, suťové proudy, kary, polygonální půdy). V naprosté většině jde o fosilní jevy, které se dál nevyvíjejí a podléhají erozi. Značný vliv na tvářnost reliéfu mělo v této době (pleistocén) také usazování spraší větry vanoucími převážně od severozápadu. Hlavními liniemi odnosu v periglaciální oblasti byly mělké protáhlé sníženiny zvané úpady (delleny). Jejich vznik souvisí s výskytem dlouhodobě zmrzlé půdy. V severní a východní části území jsou vyvinuty místy výrazné podhorské náplavové kužely, jinde plošné i kerné sesuvy.

Nejmladšími přírodními reliéfními tvary jsou strže a erozní zářezy. Od 18. století se projevuje záměrný i nechtěný vliv člověka na reliéf (zpomalování, častěji však urychlování erozních jevů a vytváření antropogenních tvarů).

A.1.3. Geologické poměry

A.1.3.1. Obecný popis geologie oblasti povodí

Území oblasti povodí Moravy zasahuje z hlediska regionální geologie do obou základních geologických jednotek České republiky – Českého masivu i Vnějších Západních Karpat.

Český masiv je konsolidovaným zbytkem variského (hercynského) horstva vyvrásněného během období prvohor při variské orogenezi v období středního devonu až svrchního karbonu (-397,5 Ma až -326,4 Ma). Jeho dílčí celky (označované jako oblasti) spolu původně nesouvisely (tvořily samostatné části zemské kůry - mikrokontinenty) a byly teprve horotvornými pohyby stmeleny v pevný kratonizovaný celek, který později již nebyl vrásněn a na němž se v místech poklesů ukládaly pokryvy mladších sedimentů. Do území oblasti povodí Moravy zasahuje na Z a S oblast západosudetská, ve střední části pak oblast moravskoslezská.

Západosudetská (lužická) oblast zasahuje do povodí svou jihovýchodní částí, tvořící mozaiku tektonostratigrafických jednotek s individuálními vývoji v rámci variského vrásnění. Do území oblasti povodí Moravy zasahuje orlicko-sněžnické krystalinikum s převahou svorů, ortorul a migmatitů a zábřežské krystalinikum s převahou metamorfovaných drob, břidlic a bazických vulkanitů, přeměněných v ruly, svory a fylity. Převládá názor o proterozoickém stáří těchto jednotek s významným vlivem svrchnokambrických intruzí a možnou přítomností paleozoických celků.

Moravskoslezskou oblast tvoří moravikum, brunovistulikum a silezikum. Většina hornin této oblasti získala dnešní podobu během variského vrásnění.

Moravikum představují krystalinické komplexy dyjské a svratecké klenby nasunuté při variské orogenezi na autochtonní jádro tvořené jednotkou brunovistulika. Petrograficky tvoří horniny moravika různé typy ortorul s amfibolity a vzácně karbonáty, svory, grafitické fylity, pararuly a metamorfované bazické vulkanity, často intenzivně tlakově postižené (mylonitizace a katakláza).

Podklad paleozoických souborů v moravskoslezské oblasti tvoří na většině území tlakově a epizonální metamorfózou postižené granitoidy a zbytky jejich pláště označované jako brunovistulikum. Tato jednotka vystupuje na povrch v podobě malých výskytů v okolí Olomouce, ale hlubinnými vrty byla prokázána ve větším plošném rozsahu i pod karpatskými příkrovy. Petrograficky jde o různorodý komplex budovaný především magmatickými horninami různých typů (od granitů po bazické a ultrabazické členy), vzácnější jsou metamorfované vulkanity. Brunovistulikum je považováno za původně samostatnou jednotku (mikrokontinent), která byla při variském vrásnění přičleněna k Českému masivu.

Regionálně geologické jednotky silezika v jeho západní části (jesenický blok) tvoří od západu jednotka velkovrbenská, zóna (skupina) Branné, keprnická „klenba“, zóna Červenohorského sedla a desenská „klenba“. Prostorově tvoří uvedené jednotky SSV-JJZ směrem protažené pásy se složitou vnitřní stavbou. K pometamorfním jednotkám patří intruze šumperského masivu. Koncepce příkrovové stavby versus klenbovité struktury v této oblasti je stále předmětem diskuzí.

Z paleozoických hornin na území oblasti povodí Moravy vystupují na povrch pouze uloženiny devonu a karbonu (starší sedimenty byly prokazatelně ověřeny pouze vrtnými nebo důlními pracemi – silur u Stínavy, kambrium v hlubinných vrtech). Devonské horniny (cca -415 Ma až -354 Ma) vystupují na povrch ve značné části Drahanské vrchoviny, Hrubém i Nízkém Jeseníku, avšak mnohem rozsáhlejší plochy tvoří jako podloží mladších sedimentů. Největších mocností (přes 1 000 m) dosahují devonské sedimenty ve vrbenské skupině v Hrubém Jeseníku, kde tvoří metamorfovaný drahanský (pánevní) vývoj. Typicky je pánevní vývoj zastoupen v oblasti Drahanské vrchoviny a ve šternbersko-hornobenešovském pruhu Nízkého Jeseníku (břidlice, vápence). Pro drahanský vývoj je typický submarinní vulkanizmus spilit-kvarckeratofyrové formace. K bazickým magmatitům patří metamorfované horniny sobotínského masivu. Ludmírovský (přechodní) vývoj devonu vystupuje pouze ve střední části konicko-mladečského pruhu (bazální klastika, břidlice bez projevů vulkanizmu). Devon vystupuje na povrch v oblasti povodí Moravy pouze v drobnějších výskytech mezi Olomoucí a Prostějovem, severně od Přerova a u Hranic.

Karbonské sedimenty (-354 Ma až -295 Ma) jsou v oblasti povodí Moravy zastoupeny především starším (spodním) stupněm. Hlavními oblastmi rozšíření jsou Nízký Jeseník, Drahanská a Zábřežská vrchovina a výskyty v podloží Vnějších Západních Karpat ověřené hlubinnými vrty. Spodnokarbonské sedimenty jsou ve spodní části zastoupeny především vápencovým a břidličným vývojem, po kterém následuje kulmský vývoj jako odezva na výrazné projevy variské orogeneze. Kulm je typický střídáním drob, břidlic a prachovců, svědčícím o rychlém snosu klastického materiálu ze zvedaných horských pásem. Největších mocností dosahují spodnokarbonské sedimenty v Nízkém Jeseníku. Souhrnná mocnost jednotlivých souvrství přesahuje 4 500 m, není však souvisle vyvinuta vzhledem k postupnému přesunu sedimentačního prostoru. V Drahanské vrchovině představují spodnokarbonské sedimenty obdobné horniny (lulečské slepence, brodecké droby, velenovské a rozstáňské břidlice), spodnokarbonské stáří je doloženo u některých vápenců a břidlic na východním okraji boskovické brázdy a u Hranic. Významným povrchovým výskytem spodního karbonu v podloží neogenních sedimentů je tzv. kra Maleníku jižně od Hranic. Svrchní karbon do území oblasti povodí Moravy zasahuje ze severu pouze pod karpatskými příkrovy.

V Permu (-295 Ma až -250 Ma) byla oblast povodí Moravy kontinentální snosovou oblastí a sedimenty z tohoto období se dochovaly jen v některých depresích mimo zájmové území.

V mezozoiku (druhohory -251 Ma až -65 Ma) byl Český masiv již konsolidovaným celkem, který odolával nastupujícímu alpinskému vrásnění z jihovýchodu a byl postižen jen germanotypní tektonikou (zdvihovými/poklesovými pohyby).

Horniny triasového období (-250 Ma až -206 Ma) jsou známy pouze jako valounový materiál v paleogenních slepencích a miocenních štěrcích.

Podobně jurské sedimenty (-206 Ma až -140 Ma), které nepochybně na části zájmového území vznikly, dokládají pouze relikty hornin v mladších vrstvách (rohovce v okolí Svitav, valouny a bloky v paleogenních slepencích, bloky přemístěné do křídových a terciérních sedimentů flyšového pásma), případně větší tektonické útržky – bradla (v současné době se za bradlo považuje pouze výskyt vápenců a slínovců východně od Kroměříže).

Horniny křídového stáří (-140 Ma až -65 Ma) jsou sporadicky zastoupeny na západní hranici území jako východní výběžky nebo erodované zbytky výplně na okraji české křídové pánve (pískovce a slínovce východně a jižně od Moravské Třebové). Rozsáhlé oblasti tvoří křídové horniny spolu s terciérními (třetihorními) sedimenty Vnějších Západních Karpat budující východní část území. Křídové horniny jsou začleněny do stavby jak magurské skupiny příkrovů (račanská, bystrická a bělokarpatská jednotka), tak většiny jednotek vnější skupiny příkrovů flyšového pásma. Na povrch vystupují křídové horniny v této oblasti ojediněle (godulské pískovce a jílovcovo-slínovcové až flyšové vývoje na severovýchodním okraji území, jílovce a slínovce v okolí Hluku).

Karpatská soustava byla zformována při alpinské orogenezi (svrchní křída až recent), kdy byla západní část Karpat sunuta od JV na okraj Českého masivu. Na území oblasti povodí Moravy zasahuje úsek vnější části Západních Karpat tvořený příkrovy terciérních (třetihorních) hornin (paleogén Vnějších Západních Karpaty), který tvoří jihovýchodní až východní třetinu plochy oblasti povodí Moravy. Petrograficky představují horniny paleogénu (-65 Ma až -24 Ma) nejčastěji flyšové střídání jílovců a pískovců, případně jíly, slíny a pískovce.

Území mezi Českým masívem a Vnějšími Západními Karpaty tvoří i sedimenty zachované v předpolí (karpatské předhlubni) a uvnitř pokleslých částí horstva (vídeňská pánev). Oba prostory byly v neogénu (-24 Ma až -1,8 Ma), zejména jeho spodním oddílu – miocénu (-23 Ma až -5,33 Ma), vyplňovány mocnými, převážně mořskými sedimenty (vápnité jíly – tégly s vložkami jílovitých písků) v karpatské předhlubni a mořskými, brakickými a sladkovodními sedimenty (vápnité jíly a písky, místy štěrky) ve vídeňské pánvi.

Z hlediska kvartérních sedimentů (mladší než 1,8 Ma) představuje větší část oblasti povodí Moravy denudační (snosovou) oblast, krytou zvětralinami, svahovými hlínami a půdním horizontem. Akumulačními oblastmi převažujících aluviálních sedimentů jsou moravské úvaly. Mimo ně jsou kvartérní (čtvrtohorní) horniny rozšířeny v některých oblastech jako recentní eolické sedimenty (spraše), výplně krasových dutin, neovulkanity (bazalty a andezity východně od Uh. Brodu) a travertiny (okolí Přerova). Stále zvětšující se rozšíření mají antropogenní sedimenty (navážky, deponie, skládky, zemní konstrukce apod.).

A.1.3.2. Přítomnost zvláštních geologických znaků

Mezi zvláštní geologické znaky z hlediska hydrogeologie lze řadit přítomnost krasových terénů se specifickým vodním režimem (Mladečský kras a menší oblasti v okolí Konic, Teplic nad Bečvou, Javoříčka, Ludmírova aj.) a také antropogenní vlivy na odnos a sedimentaci v údolních nivách (regulační práce, přehradní a ochranné hráze, poldry, Baťův kanál apod.).

Východní část oblasti povodí Moravy je zařazena mezi oblasti s relativně zvýšenými hodnotami efektivního špičkového zrychlení z hlediska seismických zón ČR.

Jiným významným geologickým znakem je značné množství sesuvných oblastí v prostoru flyšových Karpat podmíněné geologickou stavbou a občasné výskyty minerálních pramenů v téže oblasti.

Z hlediska ložiskové geologie jsou významné v rozdílné míře všechny výše uvedené části oblasti povodí Moravy. V horninách Českého masivu jsou nebo byla dobývána menší ložiska grafitu (Velké Vrbno), skarnová ložiska železných a polymetalických rud, pegmatitová ložiska, vulkanogenní železnorudná ložiska (již vytěžené revíry v okolí Horního Města a Rýmařova), ložiska stavebního a dekoračního kamene. V minulosti byly těženy i drobné výskyty nekvalitního křídového uhlí v okolí Jevíčka a Opatovic. Platformní sedimenty moravského devonu představují často suroviny pro cementářský a kosmetický průmysl - vápence v okolí Hranic, Vyškova, Mladče i jinde (jako vápencová ložisková oblast je evidován celý pruh skupiny Branné).

Pro chemický průmysl a energetiku jsou významná ložiska ropy a zemního plynu ve vídeňské pánvi a v paleogénu Západních Karpat (prostor mezi Hodonínem a Zlínem), lignitu (okolí Hodonína a Kyjova).

Horniny Českého masívu i Západních Karpat jsou také často využívány ve stavebnictví (pískovce, droby, vápence, mramory, vulkanity aj.). Mladší sedimenty poskytují keramické suroviny, slévárenské písky a suroviny pro stravebnictví (písky a štěrkopísky). Jako cihlářská surovina jsou využívány křídové a neogenní jíly, paleogenní jílovce a kvartérní spraše a sprašové hlíny.

A.1.4. Hydrogeologické poměry

Na území oblasti povodí Moravy lze rozlišit několik hydrogeologicky odlišných oblastí podmíněných geologickou stavbou (viz. kap. A.1.3). Jsou to západní, jesenická a beskydsko-karpatská oblast.

Západní oblast tvoří západní část povodí hlavního toku Moravy. Vyplňují ji převážně pahorkatiny a vrchoviny Českomoravské vrchoviny s převládajícím podložím krystalických břidlic nebo křídy, devonu a kulmu. Tyto horniny s relativně nízkým zvětralinovým pláštěm prakticky nemají průlinovou propustnost a neobsahují významné akumulace podzemních vod. Výjimku tvoří devonské vápence, v nichž dochází k charakteristickým akumulacím krasových vod - přestože plošné rozšíření na povrchu území je malé (okolí Javoříčka a Ludmírova), často jde o jímatelné akumulace značných vydatností, ojediněle přes 10 l. s^-1. Roční úhrny srážek v této západní části oblasti povodí Moravy převážně klesají pod 600 mm. V souladu s tím klesají hodnoty specifického odtoku i pod 3 l. s^-1. km^-2.

Oblast jesenická vyplňuje pramennou část oblasti povodí Moravy a povodí levostranných přítoků až po Bečvu. Rovněž horniny této oblasti nepředstavují vhodné prostředí pro akumulace podzemních vod. Roční úhrny srážek překračují 650 mm a na svazích Hrubého Jeseníku dosahují hodnot nad 1 000 mm. V dobře zalesněné oblasti Jeseníků přesahují specifické odtoky i 10 l. s^-1. km^-2 a směrem k Hornomoravskému úvalu klesají pod 5 l. s^-1. km^-2.

Beskydsko-karpatská oblast vyplňuje východní část oblasti povodí Moravy. Podloží v této oblasti tvoří převážně flyšové horniny Vnějších Západních Karpat. Roční úhrny srážek zde překračují 600 mm a v Beskydech i 1 000 mm. V souladu s rozložením srážek a morfologickými poměry klesá specifický odtok z extrémních hodnot nad 20 l. s^-1. km^-2 až pod 3 l. s^-1. km^-2 v Dolnomoravském úvalu. Zalesnění nestačí upravovat nepravidelné odtoky, které jsou pro flyš charakteristické, protože jeho horniny mají propustnost omezenu flyšovým charakterem souvrství - soustavným výskytem pelitických vložek.

Pouze kvartérní a některé křídové a terciérní klastické sedimenty obsahují významnější akumulace průlinové podzemní vody (jsou předmětem legislativní ochrany - CHOPAV kvartér řeky Moravy).

V oblasti povodí Moravy se lokálně vyskytují podzemní vody hlubinného oběhu. Jedná se o mineralizované a často termální podzemní vody (minerální vody a termy).

V Českém masívu převažují minerální vody (kyselky) vázané na hlubinný výstup CO2. Ve Velkých Losinách a Bludově jsou tektonicky podmíněny výskyty sirných term. Kalcium bikarbonátové minerální vody vystupují u Moravské Třebové, Jevíčka, Horních Moštěnic aj. Zemité termální kyselky vyvěrají u Teplic nad Bečvou.

Minerální vody bez juvenilní složky jsou rozšířeny převážně v oblasti paleogénu Vnějších Západních Karpat. Typické pro tuto oblast jsou výskyty minerálních vod (Na-Cl-HCO3 chemického typu), které se vyznačují variabilním složením, pokud se jedná o obsah sirovodíku, jódu a brómu. Tyto minerální vody vystupují na povrch v Buchlovicích, Luhačovicích, Napajedlech aj.

Na území karpatské předhlubně se vyskytují rovněž minerální vody bez juvenilní složky s obsahem sirovodíku v sedimentech neogenního stáří. Výskyty těchto minerálních vod byly zjištěny například ve Slatinicích u Olomouce a ve Skalce u Prostějova.

Prameny minerálních vod, sycené sirovodíkem, jež se nalézají v Ostrožské Nové Vsi, Moravském Písku a v Petrově u Strážnice, indikují hlubinný oběh podzemních vod v neogenních horninách vídeňské pánve.

Vývěry pramenů bromo-jodových minerálních vod (Na-Cl-HCO3 chemického typu) o malé vydatnosti byly zjištěny podél plochy nezlenického zlomu, jenž probíhá mezi obcemi Rudice, Nezlenice, Suchá Loz a Strání na JV od Bojkovic. Tyto minerální vody jsou většinou syceny sirovodíkem v horninách paleogénu Vnějších Západních Karpat, jež jsou v těchto místech porušeny třetihorní vulkanickou činností, dokladovanou existencí drobných výlevů andezitů.

A.1.5. Hydrologické poměry

Zájmové území oblasti povodí Moravy leží v jihovýchodní části České republiky, jeho hranice tvoří na severu a západě rozvodnice řeky Moravy, na východě a jihu státní hranice mezi Českou a Slovenskou republikou. Oblast povodí Moravy má protáhlý tvar ve směru sever-jih, s výrazným výběžkem směrem k východu, který tvoří řeka Bečva. Hlavním tokem oblasti povodí Moravy je stejnojmenná řeka Morava. Po stránce hydrologické patří oblast povodí Moravy k úmoří Černého moře, vodu odvádí prostřednictvím řeky Moravy do Dunaje. Hlavní pramennou oblast představují hory v severovýchodní části povodí – Jeseníky, Beskydy a Bílé Karpaty.

Z hlediska hydrologického režimu patří horská část Bečvy k horské – sněhové oblasti s maximem vodnosti v dubnu, příp. březnu. Nejméně vodné měsíce připadají na konec zimy, jen výjimečně na podzim. Za období zimních a jarních měsíců (prosinec až květen) odteče 50 až 60 % celoročního množství odtoku. Hlavním zdrojem vodnosti je voda z tajícího sněhu.

Zbývající část toků v povodí patří k vrchovinno-nížinné oblasti. Toky mají zřejmou převahu vodnosti v zimním a jarním období (nad 60 % celoročního odtoku), kdy se na napájení vodních toků podílí voda z dešťových či sněhových srážek.

A.1.5.1. Významné toky oblasti povodí Moravy

Morava

Největším a nejdelším tokem v oblasti povodí Moravy je stejnojmenná páteřní řeka Morava, která pramení pod Králickým Sněžníkem (1 423 m n. m.) s pramenem ve výšce cca 1 370 m n. m. Protéká přes Mohelnickou brázdu nejprve Hornomoravským a pak Dolnomoravským úvalem. Ve svém nejhornějším úseku protéká řeka Morava úzkým údolím až k soutoku s Desnou u Postřelmova, kde se náhle otevírá široké údolí s inundacemi. Kolem Litovle pak Morava protéká malebným Litovelským Pomoravím. Pod Olomoucí se stéká se svým největším levobřežním přítokem – řekou Bečvou. S druhou nejvýznamnější řekou celého povodí Moravy, s řekou Dyjí, se stéká v místě, kde opouští území České republiky, na hranici s Rakouskem v nadmořské výšce cca 150 m n. m. Morava je nejdelší moravskou řekou vůbec, je levostranným přítokem Dunaje, do kterého se vlévá na hranicích Slovenska a Rakouska po Děvínem.

Další řeky jsou řazeny podle čísla hydrologického pořadí, tzn. podle pořadí v jakém se vlévají do řeky Moravy od jejího pramene.

Desná

Řeka Desná je levostranným přítokem řeky Moravy a spolu s Krupou a Brannou je jedním ze tří větších toků, které přibírá Morava v Jeseníkách. Pramenní v oblasti jižně od Pradědu v Hrubém Jeseníku na svahu Kamzičníku (1 419 m n. m.) v nadmořské výšce cca 1 333 m n. m. Od pramene nabírá nejprve severozápadní směr, pak se stáčí přímo na západ a od Koutů nad Desnou pokračuje jihozápadně směrem na Šumperk. U Postřelmova se, v nadmořské výšce cca 281 m n. m., vlévá do řeky Moravy.

Moravská Sázava

Moravská Sázava je pravostranným přítokem Moravy, jedná se o moravský tok pramenící v Čechách na úbočí Bukové hory (958 m n. m.) poblíž Čenkovic, v nadmořské výšce cca 794 m n. m. Na horním toku má jižní směr, protéká Výprachticemi a geomorfologickým celkem Lanškrounská kotlina. Poblíž obce Krasíkov se řeka dostává do údolí oddělující Zábřežskou vrchovinu a Hanušovickou vrchovinu. Protéká Tatenicemi a Hoštějnem, kde se stáčí na východ a dále pokračuje Přírodním parkem Březná a u Zábřehu se dostává do Hornomoravského úvalu. Do řeky Moravy ústí Moravská Sázava u Zvole asi 3 km od Zábřehu v nadmořské výšce cca 264 m n. m.

Třebůvka

Řeka Třebůvka je pravostranným přítokem Moravy, do které se vlévá pod Mohelnicí u obce Moravičany v nadmořské výšce 244,72 m n. m. Pramení v Podorlické pahorkatině na jihozápadním svahu Arnoštovského vrchu (538 m n. m.) u Křenova v nadmořské výšce 458,40 m n. m., jejím největším přítokem je řeka Jevíčka. V povodí se nachází 229 vodních ploch s celkovou rozlohou 78,03 ha, největší z nich jsou vodní dílo (nádrž) Moravská Třebová (11,89 ha) a Finsterlova hlubina (9,62 ha).

Oskava

Další z levostranných přítoků řeky Moravy nad Bečvou. Pramení v kopcovité oblasti severozápadně od Rýmařova pod vrcholem Kamenného vrchu (955 m n. m.) v nadmořské výšce cca 831 m n. m. Od pramene až po soutok s Moravou si udržuje převážně jižní směr, pouze za Uničovem se stáčí mírně na jihovýchod. Do řeky Moravy se vlévá severně nad Olomoucí u Chomoutova v nadmořské výšce 213 m n. m.

Bystřice (do Moravy)

Bystřice je levostranný přítok Moravy nad Bečvou. Pramení v Nízkém Jeseníku nad obcí Dětřichov n. Bystřicí, asi 10 km severně od Moravského Berouna, v nadmořské výšce cca 658 m n. m. Touto obcí protéká a pokračuje jižním směrem kolem Moravského Berouna, přes Domašov nad Bystřicí až do Velké Bystřice, od této obce nabírá východní směr k Olomouci, kde se vlévá do řeky Moravy v nadmořské výšce cca 210 m n. m.

Bečva

Řeka Bečva je největším levostranným přítokem Moravy, vzniká soutokem Rožnovské a Vsetínské Bečvy u Valašského Meziříčí. Vsetínská Bečva pramení poblíž hraničního přechodu Bumbálka (česko-slovenská hranice) na úpatí kopce Čarták (952 m n. m.), sbírá vody z Javorníků a ze Vsetínských vrchů a u Valašského Meziříčí se stéká s Rožnovskou Bečvou, která pramení na severním svahu Vysoké (1 024 m n. m.). Řeka Bečva dále teče v pohoří západních výběžků Beskyd k Hranicím, odtud k jihozápadu údolím ohraničeným po pravém břehu nejjižnějšími výběžky Jeseníků a Oderskými vrchy, kolem Lipníka nad Bečvou a dále protéká Přerovem, cca kilometr za obcí Troubky se vlévá, v nadmořské výšce cca 195 m n. m., do Moravy. Jelikož Bečva svádí vodu z území silně zalesněného (Beskydska, přítoky též z Oderska), z míst bohatých na dešťové srážky, významně ovlivňuje vodní režim na středním a dokonce i na dolním toku Moravy. Nejvíce vody mívá řeka v březnu, nejméně v září.

Romže a Valová

Romže a Valová odvodňují velkou část Prostějovska. Jedná se o pravostranný přítok řeky Moravy. Romže pramení u vesnice Dzbel severozápadně od Konic v nadmořské výšce cca 485 m n. m. a dále teče jihovýchodně směrem k Prostějovu, pod kterým se do ní vlévá řeka Hloučela, čímž vzniká řeka Valová, která od Prostějova pokračuje jihovýchodním směrem a severně od Kojetína u obce Uhřičice ústí v nadmořské výšce cca 193 m n. m. do řeky Moravy.

Haná

Řeka Haná je po řece Bečvě druhým největším přítokem řeky Moravy. Podle ní dostal název úrodný kraj střední Moravy mezi Litovlí, Vyškovem, Kroměříží, Přerovem a Olomoucí. Řeka Haná vzniká v Dědicích (část obce Vyškov) soutokem vodních toků Malé a Velké Hané, které pramení na svazích Drahanské vrchoviny. Od Vyškova teče řeka Haná severovýchodním směrem, míjí obce Ivanovice na Hané a Němčice nad Hanou, a poblíž obce Bezměrov kousek před Kroměříží se v nadmořské výšce cca 190 m n. m. vlévá do řeky Moravy.

Olšava

Je levostranným přítokem Moravy, pramení v Bílých Karpatech blízko státní hranice se Slovenskou republikou (v oblasti Trenčína) na svahu Bašty (642 m n. m.) v nadmořské výšce cca 622 m n. m. Od pramene teče západním směrem přes obce Bojkovice, Uherský Brod, Kunovice a u obce Kostelany nad Moravou se vlévá v nadmořské výšce cca 177 m n. m. do řeky Moravy.

Velička

Řeka Velička je levostanným přítokem Moravy, do které se vlévá u Strážnice v nadmořské výšce cca 160 m n. m. Pramenní v Bílých Karpatech na svahu Velké Javořiny (970 m n. m) v nadmořské výšce cca 920 m n. m. Největším přítokem je Kuželovský potok. v povodí řeky Veličky se nachází 31 vodních ploch s celkovou rozlohou 6,38 ha, k největším patří Kulatý rybník.

A.1.5.2. Významná vodní díla v oblasti povodí Moravy

Dlouhé Stráně

Horní a dolní nádrž přečerpávací vodní elektrárny na toku Divoká Desná, km 37,940. Provozovatelem ČEZ, a.s., Vodní elektrárny, uvedení do provozu 1994.

Dolní nádrž – celkový objem 3,405 mil.m³, kamenná sypaná hráz, délka v koruně 306,0 m, výška nade dnem 56,5 m. Slouží k akumulaci vody pro přečerpávání do Horní nádrže.

Horní nádrž – celkový objem 2,721 mil.m³, návodní asfaltobetonové těsnění, délka hráze v koruně 1742,5 m, výška nade dnem 27,5 m. Slouží k vypouštění do nádrže dolní za účelem výroby el. energie.

Slušovice

Vodní nádrž na toku Dřevnice. Provozovatelem je Povodí Moravy, s. p., uvedení do provozu 1976. Nádrž zajišťuje vodu pro úpravnu vody ve Slušovicích, slouží k snížení protipovodňových průtoků, akumulaci vody pro trvalé zajištění minimálního nadlepšeného průtoku, zajištění odběru povrchové vody pod přehradou a k výrobě el. energie.

Celkový objem nádrže 9,95 mil.m³, zatopená plocha je 78 ha. Hráz je zemní sypaná se středním jílovým těsněním, délka v koruně 562,0 m, výška nade dnem 30,2 m.

Plumlov

Vodní nádrž na toku Houčela, km 9,7. Provozovatelem je Povodí Moravy, s. p. – závod Horní Morava, uvedení do provozu 1932. Nádrž slouží k snížení protipovodňových průtoků, akumulaci vody pro trvalé zajištění minimálního nadlepšeného průtoku, zajištění odběru povrchové vody pod přehradou, provizorní zásobování Prostějova pitnou vodou, k výrobě el. energie, rekreaci a pro rybí hospodářství.

Celkový objem nádrže 5,566 mil.m³, zatopená plocha je 68 ha. Hráz je zemní sypaná s návodním jílovým těsněním, délka v koruně 465,5 m, výška nade dnem 17,0 m.

Opatovice

Vodní nádrž na toku Malá Haná, km 4,3. Provozovatelem je Povodí Moravy, s. p. – závod Střední Morava, uvedení do provozu 1972. Nádrž slouží k akumulaci vody pro vodárenský odběr pro skupinový vodovod Vyškov, Bučovice a k trvalému zajištění minimálního průtoku.

Celkový objem nádrže 10,062 mil.m³, zatopená plocha je 70,5 ha. Hráz je kamenohlinitá sypaná se středním hlinitým těsněním, délka v koruně 177,1 m, výška nade dnem 36,1 m.

Bystřička

Vodní nádrž na stejnojmeném toku Bystřička, km 5,5. Provozovatelem je Povodí Moravy, s. p. – závod Horní Morava, uvedení do provozu 1912. Nádrž slouží k snížení protipovodňových průtoků, k akumulaci vody pro trvalé zajištění minimálního průtoku, k nadlepšení odtoku pro vodárenský odběr, výrobu el.energie, rekreaci, vodní sporty a rybářství.

Celkový objem nádrže je 4,59 mil.m³, zatopená plocha je 39,5 ha. Hráz je gravitační zděná z kamenného zdiva, těsnění v horní části vodotěsnou maltou chráněnou při návodním líci zdivem z lomového kamene, v dolní třetině jílovým násypem obloženým lomovým kamenem, délka v koruně 170,0 m, výška nade dnem 27,4 m.

Karolinka

Vodní nádrž na toku Stanovnice, km 0,75. Provozovatelem je Povodí Moravy, s. p. – závod Horní Morava, uvedení do provozu 1985. Nádrž slouží k snížení protipovodňových průtoků, k akumulaci vody pro trvalé zajištění minimálního průtoku, k vodárenskému odběru pro zásobování pitnou vodou Vsetínska a Vlárska a výrobu el.energie.

Celkový objem nádrže je 7,65 mil.m³, zatopená plocha je 50,8 ha. Hráz je kamenitá sypaná se středním hlinitým, délka v koruně 391,5 m, výška nade dnem 35,5 m.

Fryšták

Vodní nádrž na Fryštáckém potoku, km 4,23. Provozovatelem je Povodí Moravy, s. p. – závod Střední Morava, uvedení do provozu 1939. Nádrž slouží k snížení protipovodňových průtoků a k akumulaci vody pro trvalé zajištění minimálního průtoku.

Celkový objem nádrže je 2,95 mil.m³, zatopená plocha je 62,2 ha. Hráz je homogenní sypaná z jílovitých hlín, délka v koruně 198,0 m, výška nade dnem 13,5 m.

Luhačovice

Vodní nádrž na Luhačovickém potoku, km 14,4. Provozovatelem je Povodí Moravy, s. p. – závod Střední Morava, uvedení do provozu 1930. Nádrž slouží k snížení protipovodňových průtoků, k akumulaci vody pro trvalé zajištění minimálního průtoku, k zajištění nadlepšeného průtoku toku pod přehradou, k zajištění odběru povrchové vody z toku pod přehradou, k výrobě el. energie, rekreaci, vodním sportům a rybářství.

Celkový objem nádrže je 2,68 mil.m³, zatopená plocha je 40,0 ha. Hráz je zemní sypaná s návodním jílovým těsněním, délka v koruně 240,0 m, výška nade dnem 17,5 m.

Nemilka

Vodní nádrž na stejnojmeném toku Nemilka, km 0,6. Provozovatelem je KOM-EXTRA-ELEKTRO v.o.s. Zábřeh n. M., uvedení do provozu 1971. Nádrž slouží k využití vodní energie, k akumulaci vody pro trvalé zajištění minimálního průtoku a k rybolovu.

Celkový objem nádrže je 1,55 mil.m³, zatopená plocha je 20,68 ha. Hráz je kamenitá sypaná se středním zemním těsněním, délka v koruně 151,0 m, výška nade dnem 16,7 m.

A.1.6. Pedologické poměry

A.1.6.1. Popis pedologických poměrů

Půdu lze chápat jako samostatný přírodně historický útvar, který vznikl v důsledku komplexního působení vnějších činitelů (klima, biologický faktor, podzemní voda) na mateční horninu v určitém čase. Geologický i biologický koloběh látek se vzájemně prolínají a jejich výsledným přirozeným projevem je půdotvorný proces, jehož kvalita je závislá na půdotvorných faktorech a podmínkách, ve kterých se půda vyvíjí.

Klasifikace půd odpovídá pojmu typologie půd, tj. kryje se s naukou o půdních typech. Pro systematiku půd bylo zavedeno několik klasifikačních soustav:

• Geneticko – agronomická klasifikace půd třídí půdy podle výsledků dlouhodobého a vzájemného působení faktorů a podmínek půdotvorného procesu. Podle této klasifikace byl proveden komplexní průzkum půd, delimitace půdního fondu i průzkum pro vymezení bonitovaných půdně ekologických jednotek.
• Morfogenetický klasifikační systém půd je klasifikací vnitřních vlastností pedonů (trojrozměrný výřez z přirozené půdní jednotky), určených souborem genetických horizontů a jejich morfologickými, fyzikálními a chemickými vlastnostmi.
• Klasifikační systém lesních půd – vychází z morfogenetického klasifikačního systému
• Klasifikace půd FAO – UNESCO - mezinárodně uznávaný systém klasifikace půd, názvosloví půd kombinuje tradiční názvy horizontů a půd evropského půdoznalství (zejména ruské půdoznalství = glejsoly, solončaky, solonce, černozemě, podzoly) s názvy amerického klasifikačního systému; navíc bylo vytvořeno mnoho nových, speciálních termínů (luvisols, acrisols).

A.1.6.2. Výskyt půdních typů

A.1.6.3. Popis půdních typů vyskytujících se v oblasti povodí Moravy

V oblasti povodí Moravy převažují z půdních typů, které přesahují alespoň 5 % její celkové plochy území, tyto:

Černozem

Černozem patří do skupiny půd s procesem intenzivního hromadění a přeměny organických látek – humifikace zbytků hlavně stepní a lužní vegetace, podmiňujícím vznik molického A-horizontu, v podmínkách nepromyvného až periodicky promyvného vodního režimu. Tyto půdy se vytvořily ve stepních a lesostepních oblastech pod travním porostem, nejčastěji na spraších. Černozemě mívají dobré fyzikální, chemické a biologické vlastnosti. Patří k naším nejúrodnějším půdám, proto jsou využívány jako půdy orné. Limitujícím faktorem jejich úrodnosti je dostatečné množství atmosférických srážek. Nachází se jen v nejsušších nížinných oblastech v nadmořských výškách do 250 m n. m.

Hnědozem

Hnědozem patří do skupiny půd, pro které je typický proces illimerizace, translokace a akumulace koloidních jílovitých částic, některých volných sesquioxidů a různého podílu organických látek v podmínkách promyvného nebo periodicky promyvného typu vodního režimu, za slabě kyselé půdní reakce. Půdy s luvickým B – horizontem (akumulace translokovaných koloidních složek – především jílových minerálů) pod ochrickým až melanickým humusovým A – horizontem (ochrický - mladý, zpravidla mělký, vyvinutý na silikátových až karbonátových substrátech, melanický – zpravidla mělký, tmavě zbarvený, často i velmi starý). Illimarizace u hnědozemí je mírná, půdotvorným substrátem je nejčastěji spraš a sprašová hlína. Náleží k velmi úrodným půdám. Jsou rozšířeny v nížinách a v rovinatějších prvcích reliéfu pahorkatin, zhruba do nadmořské výšky 400 m n. m.

Fluvizem

Půdy se vyvíjejí z povodňových sedimentů hlinitopísčité až jilovitohlinité zrnitosti. Sedimenty obsahují značné množství živin. Po provedené regulaci toků přestává typický režim záplav a začíná se uplatňovat vývoj k zonálním půdám dané oblasti (mocnější humusový horizont, migrace jílu, vyluhování iontů atd.). V našich podmínkách jsou tyto půdy jednak využívány k pěstování plodin, jejich nejlepší ochranou v nivě jsou však lužní lesy a travní porosty.

Kambizem

Hnědé půdy, hnědé lesní půdy. Diagnostickým znakem, který mají všechny kambizemě, je kambický B horizont charakteristický alterací (změnou) bez iluviace. Převažuje chemické zvětrávání prvotních minerálů, přičemž se uvolňuje Fe, Mn, Al (hnědnutí – braunifikace). Vedle hnědnutí dochází u těchto půd k procesům tvorby a přeměn jílu. Půdy se vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin, v menší míře (sypké substráty) v rovinatém reliéfu. Vznik těchto půd z tak pestrého spektra substrátů podmiňuje jejich velkou rozmanitost z hlediska tropismu, zrnitosti a skeletovitosti. Tyto půdy mají vysokou pórovitost a dobrou vnitřní drenáž a do značné míry jsou využívány zemědělsky.

Ostatní typy půd vyskytujících se v oblasti povodí Moravy

Ranker, rendzina, pararendzina

Jedná se o skupinu půd s drnovým půdotvorným procesem až po procesy akumulace a stabilizace humusu. Půdy značně skeletovité.

Černice

Černice patří tak jako černozem do skupiny půd s procesem intenzivního hromadění a přeměny organických látek.

Šedozem, luvizem

Šedozem a luvizem patří do skupiny půd s procesem ilimerizace (translokace a akumulace jílových částic a organických látek v podmínkách promyvného nebo periodicky promyvného typu vodního režimu).

Podzol

Podzol patří do skupiny půd s procesem podzolizace, vnitropůdního zvětrávání, translokace a akumulace sesquioxidů a humusových látek.

Pseudoglej, glej, organozem

Tyto typy půd patří do skupiny půd s hydromorfním půdotvorným procesem, probíhajícím pod dlouhodobým vlivem zvýšení půdní vlhkosti za nedostatku kyslíku v půdní hmotě.

A.1.7. Lesní poměry

Výchozím materiálem byla data čerpaná z Oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL1997 – 2002) zpracovaná Ústavem pro hospodářskou úpravu lesa Brandýs nad Labem. Pro analýzy stupně přirozenosti lesních porostů pak byly použity nezbytné podklady z lesních hospodářských plánů zpracované pro lesy v oblasti povodí Moravy. Dostupnost těchto dat tvoří 90,5 % lesů, tj. bez vojenských lesů.

A.1.7.1. Stupeň přirozenosti lesních porostů

Stupeň přirozenosti porostů je základním ukazatelem pro vyjádření potenciálních schopností lesních porostů ovlivňovat hydrickou a půdoochrannou funkci. Vychází se s předpokladu, že lesní porosty (nejvyšší forma vegetace – klimax) na úrovni potenciální přírodní vegetace mají tento potenciál nejvyšší, a naopak čím více se od ní vzdalují, tím je nižší.

Vyhodnocení stupňů přirozenosti lesních porostů (porovnání stávající druhové skladby ke skladbě na úrovni potenciální přírodní vegetace) se provádí v následujícím rozlišení – tabulka A.1.7.

A.1.7.2. Funkce lesa

Produkční podmínky lesů jsou velmi dobré, díky vysokému podílu živné trofické řady. Pro plnění funkcí lesa je limitující zdravotní stav, který se zároveň podílí na stupni ekologické stability lesů. Ta vzhledem k nepříznivému stupni přirozenosti je na nízké až průměrné úrovni. Konkrétně to znamená značné ohrožení lesních porostů kalamitami.

Vážným problémem je poškození lesních porostů zvěří (okus, ohryz a loupání). Tento stav výrazně negativně ovlivňuje ekologickou stabilitu lesa.

A.1.7.3. Zhodnocení

Lesnatost oblasti povodí Moravy je s 35,57 % plochy lesa nad celostátním průměrem. Prostorově je však fragmentace lesů nevyrovnaná. Jižní a střední část oblasti povodí je podstatně s menší lesnatostí než její severní a východní části. Zde lze doporučit např. v rámci zalesňování zemědělských půd zvýšit podíl plochy lesů.

Pro plnění funkcí lesa je limitující stupeň ekologické stability lesních ekosystémů. Na základě analýz stupně přirozenosti, věkové struktury a zdravotního stavu porostů není tento stav příznivý a lze konstatovat, že schopnost porostů vyrovnat se s extrémními situacemi je nízká. Ke zlepšení úrovně ekologické stability lesa přispívá významně i věková (výšková) diferenciace lesních porostů. K té lze směřovat podrostním a maloplošným způsobem hospodaření. Ideálním stavem je bohatě strukturovaný les, pro který je typická prostorová struktura etáží lesního porostu.

Pro zvýšení hydrické a protierozní funkce lesních porostů vyplývají následující zásady hospodaření:

• u stávajících porostů lesa věkových tříd, výchovou zachovávat plný zápoj (včetně podružného porostu), aby půdní povrch byl neustále zastíněn; teprve ve fázi obnovy odstranit podružný porost s cílem maximálního uplatnění přirozené obnovy,
• druhým neméně důležitým opatřením je uplatnění šetrných technologií ve smyslu minimálního poškození půdního profilu; z hydrického hlediska je neporušenost půdního profilu a zachování vlastností lesní půdy preferovanou záležitostí.

Preventivní opatření by mělo směřovat k dodržování technologické kázně, resp. asanačních opatření po těžební činnosti vůči strženému nadložnímu humusu. To vyžaduje značnou náročnost na těžebně-dopravní technologie. Konkrétně to znamená optimalizaci dopravní sítě a preferenci sezónních těžebních prací (tj. mimo vegetační období, především na zmrzlé půdě a sněhové pokrývce) s cílem minimalizace porušení nadložního humusu.

A.1.8. Klimatické poměry

A.1.8.1. Všeobecné klimatologické charakteristiky

A.1.8.2. Srážkové poměry

Průměrný dlouhodobý úhrn srážek za období 1961 – 1990 činí pro oblast povodí Moravy 670 mm. V dlouhodobém průměru je srážkově nejbohatší měsíc červen s úhrnem srážek 89 mm, následují měsíce červenec a květen s průměrným úhrnem 80 resp.75 mm. Na srážky nejchudší jsou měsíce únor a březen s dlouhodobým úhrnem srážek 37 mm.

A.1.8.3. Teplotní poměry

Průměrná dlouhodobá roční teplota vzduchu v oblasti povodí Moravy je 8,1 C, nejchladnějším měsícem je leden, s průměrnou dlouhodobou teplotou vzduchu –2,6 °C, nejteplejším měsícem je červenec, s průměrnou dlouhodobou teplotou vzduchu 17,7 °C.

A.1.9. Sídelní struktura

Oblast povodí řeky Moravy, o celkové výměře 9 973,0 km2, zasahuje v České republice do pěti krajů – do kraje Olomouckého plochou 4 221,5 km2, do kraje Zlínského plochou 3 838,5 km2, do kraje Jihomoravského plochou 1 023,1 km2, do kraje Pardubického plochou 729,4 km2 a do kraje Moravskoslezského plochou 160,5 km2.

V kraji Jihomoravském zasahuje oblast povodí Moravy do správních obvodů 8 obcí s rozšířenou působností, v kraji Moravskoslezském do správních obvodů 5 obcí s rozšířenou působností. V kraji Olomouckém je oblast povodí Moravy ve správních obvodech 13 obcí s rozšířenou působností, v kraji Pardubickém je ve správních obvodech 7 obcí s rozšířenou působností, a v kraji Zlínském zasahuje oblast povodí Moravy do správních obvodů 13 obcí s rozšířenou působností. Přehled obcí s rozšířenou působností v oblasti povodí Moravy je uveden v tabulce A.1.11.

A.1.10. Hospodářské poměry

A.1.10.1. Průmysl

Průmysl je soustředěn zejména ve střední části oblasti povodí Moravy. V kraji Olomouckém je rozvinutý průmysl potravinářský, textilní a oděvní, výroba strojů a zařízení, průmysl optiky a optických přístrojů a další. V kraji Zlínském je průmysl plastikářský a gumárenský, hutnictví a kovodělný průmysl, elektrotechnický průmysl, všeobecné strojírenství, chemický průmysl a potravinářství.

Základní ukazatele průmyslu v jednotlivých oblastech povodí jsou uvedeny v tabulce A.1.14, ze které vyplývá, že tržby z průmyslové činnosti na 1 zaměstnance i průměrná měsíční mzda v oblasti povodí Moravy jsou nižší než celostátní průměr.

A.1.10.2. Zemědělství

Zemědělská půda tvoří 53,03 % plochy oblasti povodí Moravy a z toho orná půda je na 37,93 % plochy oblasti povodí. Rozloha zemědělské půdy a jednotlivých kultur je uvedena v následující tabulce A.1.17.

A.1.10.3. Lesní hospodářství

Lesů je v oblasti povodí Moravy 35,57 % z celkové plochy oblasti povodí a to je více než celostátní průměr 32,8 %. Větší lesnatost je na Zlínsku, kde je zalesnění 38,9 %, na Olomoucku je to 34,2 %.

Ve všech oblastech povodí převažují lesy jehličnaté, kterých je 65,1 % z celkové rozlohy lesů, listnatých lesů je 34,9 %. Problematika lesních poměrů v oblasti povodí Moravy podrobněji popsána v kapitole A.1.7.

A.1.10.4. Dopravní infrastruktura

Celková délka silniční sítě v oblasti povodí Moravy je 1 971,2 km, hustota silniční sítě je 0,199 km.km^-2,a to je mnohem méně, než hustota silniční sítě v ČR, která je 0,7 km.km^-2.

Délka železniční sítě je 1 136,6 km a hustota železnic je 0,115 km.km^-2, což téměř odpovídá celostátnímu průměru 0,12 km.km^-2.

V oblasti povodí Moravy je veřejné mezinárodní letiště s asfaltovým povrchem v Olomouci a dále několik letišť aeroklubů s travnatým povrchem, a to ve Vyškově, Hranicích, Šumperku, Kroměříži, Starém Městě u Moravské Třebové a Kunovicích, které má povrch asfaltový.

Vliv dopravní onfrastruktury na jakost vod nebyl doposud systematicky zkoumán a monitorován. Pro analýzu vlivu tohoto potenciálního antropogenního vlivu není dostatek dat. Podle znalosti hustoty silniční i železniční sítě lze předpokládat, že tento vliv bude lokální a to zejména v místech uzlů dálniční sítě. Zde dochází k soustředěnému odvádění splachů a dešťových vod a jejich zaústění do recipientu může jakost vody sezónně významně ovlivňovat. Pro zpřesnění tohoto odhadu bude vhodné tyto úseky vodních toků v místech zvýšené hustoty silnic vyšších tříd a dálnic, případně železnic sledovat v rámci průzkumného monitoringu.

A.1.10.5. Energetika

Výrobu elektřiny v oblasti povodí Moravy zajišťuje uhelná elektrárna Hodonín, vodní elektrárny a větrná elektrárna Mravenečník v Jeseníkách.

Dále jsou v oblasti povodí Moravy další malé vodní elektrárny (MVE) na vzdouvacích objektech, které jsou převážně na vodních tocích spravovanými Povodím Moravy, s.p. Držiteli licencí jsou jak právnické, tak fyzické osoby.

V následujíc tabulce A.1.22 je přehled elektráren v oblasti povodí Moravy, které mají instalovaný výkon větší než 0,5 MW.

A.1.10.6. Rekreace

Rekreace se provozuje jednak v zalesněných oblastech Jeseníků, Hostýnských a Vsetínských vrchů, Javorníků, jednak přímo u některých vodních nádrží jako je Bystřička, Horní Bečva, Luhačovice, Moravská Třebová a Plumlov. Na některých nádržích se provozují vodní sporty, např. na Bystřičce, Horní Bečvě, Luhačovicích a Moravské Třebové.

S rekreací je spojeno i koupání, vody využívané ke koupání jsou v ČR rozděleny na koupací oblasti a koupaliště ve volné přírodě. Koupací oblasti jsou definovány v zákoně č. 254/2001 Sb. a jejich seznam a vymezení jsou určeny vyhláškou č. 159/2003 Sb., kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob, ve znění vyhlášky č. 168/2006 Sb. a č. 152/2008 Sb. Jelikož však ve smyslu § 10, odst. 2 vyhlášky č. 142/2005 Sb., o plánování v oblasti vod, bylo ve schváleném časovém plánu a programu prací stanoveno období, za které byly shromažďovány a používány podkladové údaje, na roky 2000 – 2005, data z monitoringu byla využívána z r. 2006, případně doplnění z r. 2007, jsou v tabulce A.1.23 použity údaje z vyhlášky č. 168/2006 Sb., aby hodnocení využití vod bylo ze stejného časového období.

Seznam koupacích míst (dle vyhlášky č. 168/2006 Sb.) v oblasti povodí Moravy je uveden v následující tabulce A.1.23, (podrobněji o vodách určených k rekreaci nebo územích vyhrazených jako rekreační vody, včetně oblastí určených jako vody ke koupání v kapitole A.2.3.3, tabulky A.2.12 a A.2.13.

Tabulka A.1.24 obsahuje regionální strukturu ubytovacích zařízení v oblasti povodí Moravy, je zde uveden celkový počet lůžek v jednotlivých krajích i počty hotelů, penzionů, kempů a ostatních hromadných ubytovacích zařízení.

A.1.10.7. Rybaření

Sportovní rybaření se provádí na některých vodních nádržích ve správě Povodí Moravy, s.p., a to na Bystřičce, Horní Bečvě, Luhačovicích, Moravské Třebové, Fryštáku a na Plumlově. Vodní nádrž Fryšták je sice vodárenská nádrž, ale t. č. se zde surová voda neodebírá a nádrž z rybářského hlediska obhospodařuje Moravský rybářský svaz.

K produkci ryb slouží vlastní rybníky Povodí Moravy, s.p., o celkové výměře 35 ha a rybochovné zařízení v Koryčanech. Vlastní produkce násad je potom vysazována do vodárenských nádrží. V oblasti povodí Moravy je 1 rybí farma s hrubou produkcí 1 mil. Kč za rok a s množstvím prodaných ryb 0,002 t za rok.

Rybářství jako druh činnosti dále provozují soukromé firmy jako je Rybářství Tovačov, Rybí farma Jiřího Kokory v Lanškrouně, Rybářství Hodonín, s. r. o., atd.

A.1.10.8. Sklady ropných a ostatních nebezpečných látek

Částí oblasti povodí Moravy prochází ropovod Družba, který vede ze Slovenska a přechází přes řeku Moravu. V r. 2001 přepravil ropovod 6 002 000 t ropy. Kromě ropovodu jsou sklady ropných látek v 5 velkých podnicích, jak je uvedeno v následující tabulce A.1.25.

A.1.11. Využití ploch v oblasti povodí Moravy

Celková plocha povodí oblasti Moravy je dle ČHMÚ 9 973,0 km2. Převážnou část plochy oblasti povodí Moravy tvoří zemědělská půda a lesy.

Rozloha zemědělské půdy v oblasti povodí je dle databáze Corine 5 589,35 km2, tj. 56,04 % z celkové plochy oblasti povodí.

Orné půdy je dle databáze Corine celkem 3 987,3 km2, tj. 39,98 % z celkové plochy oblasti povodí a 71,34 % z výměry zemědělské půdy, což je blízké celostátnímu průměru 71,54 %. Pro srovnání v EU je průměrně 53,3 % orné půdy z celkové zemědělské půdy, v Rakousku je to 40,2 %, na Slovensku 60,6 % a v Německu 67,9 %.

Travních porostů, do kterých patří louky a pastviny, je dle databáze Corine celkem 654,07 km2. Travní porosty jsou ale ještě také součástí smíšených zemědělských oblastí, které jsou celkem dle databáze Corine na ploše 894,57 km2, celkem obě tyto plochy tvoří 15,53 % plochy oblasti povodí.

Rozloha lesů a polopřírodní vegetace je dle Corine celkem 3 678,96 km2 a to je 36,89 % celkové plochy oblasti povodí. Převažují lesy jehličnaté, které zabírají 1 576,2 km2 půdy, tj. 42,84 % z celkové plochy lesů. Z hlediska vlivu na kvalitu půd, zasakovacích schopností půd a zvyšování retence vody v povodí jsou žádoucí lesy smíšené, kterých je celkem 1 127,9 km2 tj. 30,66 % z celkové rozlohy lesů a dále lesy listnaté, kterých je 729,95 km2, tj. 19,84 % ploch z celkové výměry lesů. Střídající se lesy a křoviny včetně vřesovišť a bažin, jsou na ploše 244,91 km2, a tvoří 6,66 % ploch z lesní půdy.

K mokřadům mezinárodního významu patří Litovelské Pomoraví - ochrana této lokality je zajištěna formou CHKO. V oblasti povodí se dále nachází celá řada mokřadů s nadregionálním, regionálním nebo lokálním významem, např. Osypané břehy, Filena a Záhlinické rybníky, Tůně a Leštiny, atd.

Vodní plochy zabírají 24,17 km2, tj. 0,24 % plochy oblasti povodí Moravy.

A.1.12. Kulturně historické a technické památky

Zaměření a rozsah ochrany kulturních památek vymezuje v České republice zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění. Péče státu o kulturní památky zahrnuje činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž orgány a odborná organizace státní památkové péče zabezpečují zachování a ochranu kulturních památek. Ostatní orgány státní správy a organizace s nimi v oboru své působnosti spolupracují a pomáhají při plnění jejich úkolů. Zákon vymezuje kulturní památky, národní kulturní památky, památkové rezervace a památkové zóny, vč. podmínek stanovení jejich ochranných pásem.

Součástí památkově chráněných území (památkové rezervace a zóny) a ochranných pásem památkově chráněných území nebo jednotlivých nemovitých kulturních památek jsou i části vodních toků. V těchto územích může docházet ke střetu mezi péčí o vodní toky a státní památkovou péčí. Plán oblasti povodí respektuje zájmy státní památkové péče. Vzhledem k tomu, že plán navrhuje rozsáhlý soubor opatření v několika oblastech (snížení znečištění z bodových zdrojů, protipovodňová opatření, revitalizace, staré ekologické zátěže atd.), není možné u každého jednotlivého opatření prověřit případné střety zájmů. Každé navrhované opatření je v určitém stupni přípravy, ve kterém se řeší podle platných právních předpisů případné střety se zájmy státní památkové péče.

Dle zákona č. 20/1987 Sb. vydávají správní úřady a orgány krajů a obcí svá rozhodnutí, jimiž mohou být dotčeny zájmy státní památkové péče na ochraně nebo zachování kulturních památek nebo památkových rezervací a zón, jen na základě závazného stanoviska příslušných orgánů státní památkové péče.

A.1.12.1. Zdroj dat

Zdrojem dat pro zpracování seznamu kulturně historických a technických památek byla databáze nemovitých památek Národního památkového ústavu. Databáze je rozdělena na seznam jednotlivých nemovitých památek a seznam památek s daným typem ochrany, jako:

• Světové kulturní dědictví
• Národní kulturní památky
• Archeologické památkové rezervace
• Ostatní památkové rezervace
• Městské památkové rezervace
• Vesnické památkové rezervace
• Krajinné památkové zóny
• Městské památkové zóny
• Vesnické památkové zóny

A.1.12.2. Popis databáze

Seznam nemovitých památek obsahuje informace o lokalizaci památky (kraj, okres, sídelní útvar, část obce, ulice, nám., číslo popisné) o charakteru památky (popis památky) a informace o datu zapsání a stavu prohlášení památky (zda byla památka prohlášena Ministerstvem kultury, zda bylo prohlášení zrušeno nebo zda je památka na prohlášení navržena, ale řízení není ještě ukončeno).

A.1.12.3. Zpracování

V tabulce A.1.30 jsou uvedeny jednotlivé památky – objekty, v tabulce A.1.31 jsou uvedeny památky s typem ochrany Městská památková rezervace, Městská památková zóna, …..

Pro charakterizaci oblasti povodí jsou uváděny památky přímo spojené s vodním prostředím. Pro další období „plánování v oblasti povodí Moravy“ bude třeba seznam průběžně aktualizovat, z důvodu případného prohlášení nové památky nebo zrušení prohlášení některé z památek.

A.1.13. Chráněná území ochrany přírody a krajiny

Zaměření a rozsah ochrany přírody vymezuje v České republice zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, společně se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění.

Podle § 14 zákona o ochraně přírody a krajiny jsou vymezeny kategorie zvláště chráněných území, což jsou území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná.

Kategorie zvláště chráněných území jsou:

• národní parky (vyhlašují se zákonem, význam národní až mezinárodní)
• chráněné krajinné oblasti, (vyhlačují se nařízením vlády, význam národní)
• národní přírodní rezervace, (vyhlašuje je orgán ochrany přírody, význam národní)
• přírodní rezervace, (vyhlašuje orgán ochrany přírody, význam regionální)
• národní přírodní památky, (vyhlašuje orgán ochrany přírody, význam národní)
• přírodní památky. (vyhlašuje orgán ochrany přírody, význam regionální)

K zajištění ochrany zvláště chráněných území před rušivými vlivy z okolí, bývají pro ně vyhlášena ochranná pásma, ve kterých lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Ochranné pásmo vyhlašuje orgán, který zvláště chráněné území vyhlásil. Pokud se ochranné pásmo národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo přírodní památky, nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území. Ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků, změnám kultury pozemku a ke stanovení způsobu hospodaření v lesích v ochranném pásmu je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

Pro zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany ve zvláště chráněném území a na zabezpečení zvláště chráněného území před nepříznivými vlivy okolí v jeho ochranném pásmu se ustavuje plán péče o zvláště chráněné území a jeho ochranné pásmo. Jde o odborný a koncepční dokument ochrany přírody, který na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu zvláště chráněného území navrhuje opatření. Plán péče slouží jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů a pro rozhodování orgánů ochrany přírody. Pro fyzické ani právnické osoby není závazný. Zpracování plánu péče zajišťuje orgán ochrany přírody příslušný k vyhlášení zvláště chráněného území.

Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které požívají smluvní ochranu nebo jsou chráněny jako zvláště chráněné území.

A.1.13.1. Natura 2000

Natura 2000 je soustava lokalit, chránících nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodní stanoviště (např. rašeliniště) na území Evropské unie. Nejdůležitějšími právními předpisy EU v oblasti ochrany přírody jsou:

• Směrnice Rady 79/409/EHS z 2.4.1979 o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích),
• Směrnice Rady 92/43/EHS z 21.5.1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích).

Na základě směrnice o stanovištích je Evropa pro účely Natury 2000 rozdělena do 9 biogeografických oblastí, Česká republika zasahuje do dvou biogeografických oblastí – panonské a kontinentální. Cílem je ochrana biologické rozmanitosti zachováním nejhodnotnějších přírodních lokalit a nejohroženějších druhů rostlin a živočichů v ČR a v Evropě.

Soustava Natura 2000 by měla zajistit trvalou péči o nejhodnotnější území i v ČR. Jedná se o soustavu chráněných území, která zahrnují jednak Ptačí oblasti, jednak Evropsky významné lokality.

Biogeografické oblasti

Velká část oblasti povodí Moravy spadá do kontinentální biogeografické oblasti, jižní část povodí zasahuje do panonské biogeografické oblasti. Hranice biogeografických oblastí v ČR jsou stanoveny nařízením vlády č. 132/2005 Sb.

Ptačí oblasti

V oblasti povodí Moravy bylo nařízeními vlády (NV) ČR vyhlášeno těchto 9 ptačích oblastí:

A.1.13.2. Chráněná území

V oblasti povodí Moravy jsou také vyhlášena Zvláště chráněná území, a to ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Do rozsáhlých, resp. velkoplošných chráněných území v oblasti povodí Moravy patří čtyři chráněné krajinné oblasti (CHKO), přičemž Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví je celou plochou v oblasti povodí Moravy, CHKO Bílé Karpaty, Beskydy a Jeseníky zasahují do oblasti povodí Moravy částečně, jejich další část je v případě Beskyd a Jeseníků v povodí Odry, část CHKO Bílé Karpaty je v povodí Váhu. Přehled velkoplošných chráněných území, zasahujících do oblasti povodí Moravy, je uveden v tabulce A.1.33.