F.4. Souhrn výsledků ekonomické analýzy užívání vod a opatření k zajištění návratnosti nákladů za užívání vod a vodohospodářské služby

F.4.1. Opatření k zajištění návratnosti nákladů za užívání vod a vodohospodářské služby

Ke stanovení opatření k zajištění návratnosti nákladů za užívání vod a vodohospodářské služby (dále jen VHS) je nejprve nezbytné aktualizovat analýzu míry návratnosti, která byla zpracována jako součást ekonomické analýzy v r. 2004 v rámci přípravných prací plánování v oblasti vod, založená na údajích referenčního roku 2002. Tato aktualizace vychází, tak jako všechny ostatní části Plánu oblasti povodí, z údajů referenčního roku 2005.

Mezi klíčové VHS byly vybrány ty sektory působnosti poskytovatelů VHS, které jsou relevantní hodnocení návratnosti nákladů. Pro analýzu nákladů byly proto zvoleny tyto klíčové sektory:

V sektoru vodních toků:

• správa povodí
• správa drobných vodních toků

V sektoru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu:

• zásobování pitnou vodou
• odvádění a čištění odpadních vod

Analýza návratnosti nákladů obsahuje:

F.4.1.1. Analýzu nákladů
F.4.1.2. Analýzu příjmů
F.4.1.3. Posouzení návratnosti nákladů
F.4.1.4. Závěry a zhodnocení analýzy návratnosti nákladů ve směru k čl. 5 Rámcové směrnice.

K zjištění vazeb v systému finančních toků souvisejících s vodohospodářskými službami byla zpracována podkladová analýza, která je přiložena v příloze č. 3. Vyjadřuje vazby mezi plátci a příjemci plateb v sektoru vodních toků a v sektoru vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu, včetně výše těchto plateb.

F.4.1.1. Analýza nákladů

Sektor vodních toků

Podkladem pro analýzu nákladů jsou ekonomické údaje poskytnuté

• správcem povodí Povodím Moravy, s.p.
• správci drobných vodních toků pro oblasti povodí Dyje, tj. ZVHS a Lesy ČR, s.p.

Samostatně se zjišťovaly tyto náklady (včetně zdrojů financování)

• investiční
• neinvestiční provozní, z toho údržba

F.4.1.2. Analýza příjmů

Sektor vodních toků

Podkladem pro analýzu příjmů jsou ekonomické údaje poskytnuté

• správcem povodí – Povodí Moravy, s.p.
• správci DVT v oblasti povodí Dyje – ZVHS a Lesy ČR, s.p.

oproštěné od řešení extrémních povodní.

Ohledně struktury příjmů a dotací v sektoru vodních toků se odkazuje na přílohu č. 3 „Podkladová analýza finančních toků souvisejících s vodohospodářskými službami.“

Přehled příjmů správců vodních toků včetně dotací obsahuje tabulka F.4.3.

Poznámka:
v řádku ZVHS je zahrnuta i dotace ve prospěch HOZ.

Sektor vodovodů a kanalizací

Výchozím podkladem pro stanovení příjmů byly údaje MZe ČR obsažené v „Přehledu o vývoji cen pro vodné a stočné a rozbor nákladů a zisku na základě kalkulací provozních společností pro r. 2005“. Tato informační databáze o cenách vodného a stočného v členění na položky cenové kalkulace zahrnuje 16 relevantních společností vodovodů a kanalizací zabezpečujících dodávky pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod.

Pokud tyto provozní společnosti působí i za hranicí oblasti povodí Dyje, byly údaje příslušně transformovány.

Přehled příjmů z uplatnění vodného a stočného za objem dodané pitné vody, resp. odkanalizování odpadní vody obsahuje tabulka č. F.4.3.

Údaje o dotacích poskytovatelům VHS byly odvozeny z údajů Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí, SFŽP a krajů. Roční finanční podpory z různých veřejných zdrojů na národní úrovni byly transformovány do úrovně oblasti povodí Dyje podle ploch. Dotace byly oproštěny od mimořádných situací, zejména povodní.

F.4.1.3. Posouzení návratnosti nákladů

Tabulka F.4.4. představuje výpočet míry návratnosti nákladů vodohospodářských služeb pro sektor zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod a dále pro sektor správy povodí a správy vodních toků.

Sektor zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod

Tento sektor vykazuje celkovou návratnost 61,0 %. Vyšší návratnost vykazuje sektor zásobování pitnou vodou (87,0 %), a to především z důvodů nižšího celkového objemu dotací než v sektoru odvádění a čištění odpadních vod (34,3 %).

Mezi důvody, proč uživatelé (znečišťovatelé) nehradí veškeré náklady, patří zejména to, že

• nejsou uplatňovány plné odpisy infrastrukturního majetku, které by byly založeny na reálné reprodukční hodnotě tohoto majetku,
• podle současných daňových předpisů nelze odepisovat jakékoliv dotace,
• některé obce dotují ze svých rozpočtů provozní náklady (jedná se však o méně než 1 % celkových nákladů vynaložených v oblasti povodí).

Problematika odpisů je systémového charakteru a snižuje míru udržitelnosti vodohospodářské služby, která se promítá do oblasti obnovy infrastruktury . Je však třeba současně konstatovat, že v sektoru vodovodů a kanalizací kalkulační vzorec pro výpočet ceny pro vodné a stočné (viz Opatření obecné povahy MZe) již zahrnuje náklady obnovy v souladu s Plánem financování obnovy vodovodů a kanalizací) a je tak možné zahrnout tyto náklady v potřebné výši do kalkulace ceny.

V sektoru vodovodů a kanalizací se na uvedené návratnosti podílí domácnosti, průmysl a ostatní odběratelé úměrně k množství dodávané pitné vody. Důvodem je, že cenové předpisy nediferencují platby pro domácnosti, průmysl a ostatní odběratele.

Při výpočtu návratnosti nákladů v sektoru odvádění a čištění odpadních vod je zohledněno, že poplatky podle § 88 a 89, vodního zákona jsou na jedné straně součástí provozních nákladů poskytovatele služby, ale na druhé straně jsou příjmem Státního fondu životního prostředí, resp. krajů, ze kterého je poskytovatel služby dotován ve prospěch investic na ochranu vod. Je proto pro výpočet návratnosti nákladů odečtena příslušná část finančních prostředků od celkového objemu dotací. Tato úprava se promítá do sloupce (COD) – „Upravený objem dotací“, kde navíc jsou zahrnuty „neuplatněné odpisy“, které by byly založeny na reálné reprodukční hodnotě infrastrukturního majetku vodovodů a kanalizací (je zahrnut odborný odhad).

Lze konstatovat, že podstatné náklady na prevenci, zmírnění a kompenzaci škod způsobených vodohospodářskými službami jsou, mimo současných dotací z veřejných zdrojů, součástí ceny pro vodné a stočné. Tyto náklady představují celkem 140,9 mil. Kč.rok-1, z toho:

• poplatky za odběr podzemní vody…..58,3 mil. Kč (pro příjemce SFŽP a kraje)
• poplatky za znečištění a z objemu vypouštěných odpadních vod….35,9 mil. Kč (pro příjemce SFŽP) - platby za odebranou povrchovou vodu.…46,7 mil. Kč (pro příjemce Povodí Moravy, s.p. a ZVHS)

Návratnost nákladů v tomto sektoru významně ovlivňuje skutečnost, že stát ze státního rozpočtu, resp. z fondů EU, bude do r. 2012 významně finančně podporovat investice do vodohospodářské infrastruktury. Důvodem je mj. přechodné období dohodnuté s orgány Evropské unie k implementaci Směrnice o čištění městských odpadních vod. Po roce 2013 se očekává významné snížení přímých dotací i postupné uplatňování plných odpisů a lze předpokládat zvýšení míry návratnosti.

V porovnání s údaji referenčního roku 2005 lze v oblasti povodí Dyje očekávat výrazné zvýšení dotací v sektoru VaK, zejména na úseku odvádění a čištění odpadních vod. Důvodem je otevření OPŽP pro období 2007-2013, v rámci kterého by měly být realizovány velké projekty výstavby a rekonstrukcí infrastruktury v městech a obcích.

Lze však konstatovat, že až na nevýznamné výjimky v případě některých malých obcí, platí uživatelé, resp. znečišťovatelé vody, veškeré provozní náklady související s vodohospodářskou službou, mimo „plných odpisů“. Tyto „plné odpisy“, resp. náklady obnovy v sektoru vodovodů a kanalizací, pokud by byly uplatněny, významně by zvyšovaly cenu VHS a to nad současnou úroveň sociální únosnosti ceny pro vodné a stočné. Dotují se pouze investice do infrastruktury.

Sektor správy povodí

Tento sektor vykazuje návratnost nákladů 71,3 %. Mezi důvody, proč uživatelé vody nehradí veškeré náklady, patří:

• neuplatněné náklady, které nehradí osoby ve smyslu § 57, vodního zákona, za údržbu vodních děl, které umožňují nakládání s vodami za účelem využití hydroenergetického potenciálu k výrobě elektřiny
• neuplatněné náklady, které nehradí osoby ve smyslu § 101, odst. 4, vodního zákona,
• dotace podle § 102, vodního zákona, a jiné dotace
• podle současných daňových předpisů nelze odepisovat jakékoliv dotace.
• nejsou uplatňovány odpisy infrastrukturního majetku, které by byly založeny na reálné reprodukční hodnotě tohoto majetku.

V sektoru správy vodních toků by vykazovaná návratnost byla výrazně nižší v případě uplatňování „plných odpisů“.

Z důvodu uplatnění § 57 a 101, odst. 4, vodního zákona, se nesnižuje míra udržitelnosti vodohospodářských služeb, neboť tyto neuplatněné náklady hradí ostatní uživatelé vody.

Ekonomická analýza však podle Rámcové směrnice posuzuje pouze návrhy opatření z kapitoly B a kapitoly C, a proto má sektor správy povodí návratnost 71,3 %. Pokud by výše uvedený postup byl aplikován i na kapitolu D – návrhy protipovodňových opatření, které Evropské společenství nyní řeší Směrnicí o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik a k jejímuž sjednocení s Rámcovou směrnicí dojde k roku 2015, pak by sektor správy povodí vykazoval návratnost ještě nižší.

Sektor drobných vodních toků

S ohledem na relativně zanedbatelné příjmy od uživatelů vody lze hodnotit, že míra návratnosti je 0 %.

Přestože u s.p. Lesy ČR jsou relativně vysoké „ostatní příjmy“ poskytovatele VHS, nelze tyto příjmy zařadit mezi tržby od uživatelů vody.

Sektor správy povodí a správy vodních toků

Sektor správy povodí a vodních toků má návratnost 53,2 %.

V sektoru správy povodí a správy vodních toků se na uvedené návratnosti podílí domácnosti, průmysl a ostatní odběratelé úměrně k množství odběru povrchové vody s tím, že podle expertního odhadu se na neuplatněných nákladech podílí uvedení odběratelé ve stejné míře.

Reálná opatření ke zvýšení návratnosti je třeba hodnotit s ohledem na předpokládaný vývoj ceny vodohospodářské služby, která se v horizontu let 2010 až 2015 bude blížit sociální únosnosti. Nebude proto možné snižovat předpokládanou výši dotací, ale zaměřit se na naplnění navrhovaných doplňkových opatření (viz kapitola F.3.2.).

F.4.1.4. Zhodnocení analýzy návratnosti nákladů ve smyslu článku 9 Rámcové směrnice

Článek 9, odst. 1 Rámcové směrnice ukládá členským státům – vzít v úvahu princip návratnosti nákladů za vodohospodářské služby včetně environmentálních nákladů a nákladů na využívané zdroje, s ohledem na ekonomickou analýzu provedenou podle přílohy III a zejména v souladu s principem, že znečišťovatel platí.

Do roku 2010 členské státy zajistí,

• že cenová politika ve vztahu k vodě vytvoří uživatelům dostatečné podněty k tomu, aby užívali vodní zdroje efektivně, a tím přispěli k dosažení environmentálních cílů této směrnice;
• adekvátní výnosy za různé typy užívání vody, rozdělené přinejmenším na průmysl, domácnosti a zemědělství, k úhradě nákladů za vodohospodářské služby, a to na základě ekonomické analýzy provedené v souladu s přílohou III a v duchu principu znečišťovatel platí.

Členské státy přitom mohou přihlédnout k sociálním, environmentálním a ekonomickým důsledkům úhrady, jakož i ke geografickým a klimatickým podmínkám dotčené oblasti či oblastí.

Článek 9 odst. 2 a 3 Rámcové směrnice ukládá členským státům podat v plánech oblastí povodí informaci o plánovaných krocích směřujících k implementaci odst. 1, které přispějí k dosažení environmentálních cílů této směrnice, a o výnosech z různých užívání vody k uhrazení nákladů na vodohospodářské služby. Nic nesmí bránit financování konkrétních preventivních nebo nápravných opatření směřujících k dosažení cílů této směrnice.

Článek 9 odst. 4 Rámcové směrnice připouští, že členské státy neporuší tuto směrnici, pokud se rozhodnou, v souladu se zavedou praxí, neuplatňovat ustanovení 2. věty odst. 1 a k tomu příslušející ustanovení odst. 2 pro dané užívání vod tam, kde to nenaruší účely a dosažení cílů této směrnice. Členské státy uvedou důvody pro neúplné uplatnění 2. věty odst. 1 v plánech povodí.

Zhodnocení článku 9

Cenová politika uplatňovaná v souladu s relevantními zákony (zejména vodní zákon, zákon o vodovodech a kanalizacích a zákon o cenách) zakládá pro uživatele vody dostatečné podněty k efektivnímu užívání vodních zdrojů.

Dokladuje to zákonná povinnost platit za odběry povrchové i podzemní vody i za vypouštění podzemních vod s tím, že výnosy z těchto plateb přispívají k dosažení environmentálních cílů (podrobněji viz kapitola F.4.1.).

Tyto platby představují ročně v oblasti povodí Dyje celkem cca 141,0 mil. Kč, což představuje více než 5 % celkových ekonomických nákladů vynaložených na zabezpečování vodohospodářských služeb v sektorech vodovodů a kanalizací, správy povodí a správ vodních toků.

K zajištění environmentálních cílů navíc přispívají dotace z veřejných zdrojů, které dosud představují orientačně 1 200 mil. Kč.rok-1.

Uplatnění vyšších plateb ve prospěch dosažených environmentálních cílů a efektivní využívání vodních zdrojů limituje zejména:

• sociální únosnost cen pro vodné a stočné,
• ekonomická únosnost po promítnutí relevantních plateb do výrobků a služeb v průmyslu, energetice a zemědělství.

Přesto prognóza trendu objemu, cen a nákladů spojených s užíváním vod (viz kapitola F.2.), která byla provedena se zahrnutím věcného i ekonomického vlivu uvažovaných opatření, předpokládá zvyšování plateb za odběry povrchové vody i ceny za vodné a stočné rychleji než inflace. Důvodem je především záměr realizovat relevantní opatření promítající se do ceny vodohospodářské služby přispívající jednak k zajištění environmentálních cílů i dalších cílů stanovených v Plánu hlavních povodí České republiky.

To, že uvedené zvyšování je limitováno sociální a ekonomickou únosností, dokladují výpočty provedené pro pravděpodobný scénář trendů:

F.4.2. Souhrn výsledků ekonomické analýzy

V oblasti povodí Dyje žije ve 551,7 tisících domácnostech cca 1,37 mil. obyvatel, přibližně 40 % z nich ve venkovských a 60 % v městských oblastech. V oblasti povodí je průměrné vodné a stočné 48,13 Kč, o cca 8 % nad průměrem České republiky a specifické množství fakturované vody činí 87 l.os-1.den-1.

V nejvýznamnějších sektorech užívání vody (domácnosti, zemědělství, průmysl a energetika) byly v roce 2005 realizovány odběry vody v celkovém množství cca 133,7 mil. m3 (voda povrchová 58 %, podzemní voda 42 %) a do povrchových vod bylo vypuštěno cca 170,8 mil. m3 odpadních vod. Mezi uvedenými sektory jsou nejvýznamnějšími uživateli vody domácnosti (38 %) a energetika (35 %).

Z hlediska hrubé produkce je nejvýznamnější sektor průmyslu, který také zaměstnává nejvíce pracovníků – více než 103 tisíc lidí.

Nejvýznamnější platby za užívání vod produkují obyvatelé v domácnostech formou vodného a stočného (41 %), průmysl (30 %) a energetika (25 %), nejvyšší podíl plateb k hrubé produkci, resp. k tržbám je dosahován u domácností, řádově menší u energetiky a dále ještě menší u průmyslu.

Z hlediska podílu zaměstnanosti na objemu užívaných vod v jednotlivých sektorech jsou průmysl a energetika přibližně rovnocenné.

Z hlediska dopadů na chemický a ekologický stav vodních útvarů je nejvýznamnější vypouštění odpadních vod z průmyslu a domácností.

Z prognózy trendu objemu, cen a nákladů spojených s užíváním vod a vodohospodářskými službami zpracované podle jednotlivých výše uvedených sektorů vyplynuly trendy:

• nárůstu vodného a stočného v roce 2010 o 35 % a v roce 2015 o 60 %
• nárůstu cen povrchové vody v roce 2010 o 25 % a v roce 2015 o 40 %

a to zejména z důvodu zvýšení sazby DPH, inflace, zvýšení provozních a investičních nákladů v důsledku zvýšené míry plánovaných investic.

Prognózují se nevýznamné změny v objemech odběrů povrchové a podzemní vody i vypouštění odpadních a srážkových vod, a to ve všech významných sektorech užívání vod. Přestože až do současnosti mírně klesají odběry vod, prognózuje se k horizontu 2015 jejich nevýznamný nárůst o cca 0,3 % v důsledku mírného nárůstu specifické spotřeby vody v domácnostech i nárůstu počtu obyvatel připojených na vodovody pro veřejnou potřebu.

Z posouzení nákladové efektivnosti jednotlivých opatření vyplynulo, že:

a) pro oblast rekonstrukcí a výstavby ČOV v řešených obcích s počtem ekvivalentních obyvatel nad 2000:

• v 1 obci (Milotice) není dosud vybudována ČOV,
• v ostatních obcích se připravuje intenzifikace a rekonstrukce ČOV k eliminaci dusíku a fosforu na limity národních předpisů,
• v území zvláštní ochrany je lokalizována 1 obec – Nové Město na Moravě,
• splnění přechodného období není ohroženo (podmínkou však je realizace projektově připravených opatření, případně urychlení přípravy těch opatření, kde je v současné době zpracována pouze studie – očekávané investiční náklady však nejsou vysoké),
• s ohledem na předpokládané investiční náklady je realizace uvedených opatření ve vztahu k disponibilním finančním zdrojům k roku 2015 reálná.

b) pro oblast výstavby a rekonstrukcí kanalizací v řešených obcích s počtem ekvivalentních obyvatel nad 2000:

• v řešených obcích se plánuje nové připojení 19 174 obyvatel
• rekonstrukce kanalizací je zahrnuta pouze nevýznamně
• v území zvláštní ochrany je lokalizována 1 obec – Nové Město na Moravě
• splnění přechodného období je ohroženo u všech obcí, které vykazují projektovou přípravu na úrovni studie nebo investičního záměru nebo není příprava zahájena.

c) pro oblast výstavby a rekonstrukcí kanalizací v řešených obcích s počtem ekvivalentních obyvatel pod 2000 nelze předpokládat, že mohou být všechna opatření realizována do roku 2015, především pro nedostatečnou schopnost dofinancování nákladově náročnějších projektů obcemi této velikosti.

d) pro oblast zajištění odpovídajících hydromorfologických podmínek vodních útvarů, která zahrnuje projekty revitalizací vybraných úseků vodních toků a zprostupnění příčných překážek na vodních tocích:

• předpokládaná opatření o celkových investičních nákladech 1 524 mil. Kč, z toho do programu opaření jsou zahrnuta opatření cca 235 mil. Kč, která jsou z hlediska finančních zdrojů realizovatelná
• ZVHS není schopna zajistit finanční, projektové a inženýrské přípravy příslušných opatření z důvodu nedostatečných finančních zdrojů do doby schválení podpory projektů
• v návaznosti na zpracování technických studií a vyhlášení příslušné výzvy OPŽP je možné zahájit projektovou a inženýrskou přípravu opatření priorit č. 1 a 2, subpriority a) po roce 2009 i přípravu opatření – subpriority b) (v případě investorství ZVHS po vyřešení financování projektové a inženýrské přípravy)
• je nutno brát v úvahu hlediska možných střetů při získávání pozemků a technické realizovatelnosti.

Je však nutné mít na paměti, že v realizaci potřebných opatření existují nejistoty jak v aktivitě příslušných investorů jednotlivých potřebných projektů, tak v odhadu výše disponibilních podpůrných finančních zdrojů pro oblast povodí.

Poskytovatelé vodohospodářských služeb v oblasti povodí Dyje vynaložili v roce 2005 celkové náklady na zajištění těchto služeb ve výši 2,687 mld. Kč, z toho sektor správy povodí a správy vodních toků 14 % a sektor vodovodů a kanalizací 86 %. Za poskytnuté vodohospodářské služby jejich poskytovatelé získali příjmy v celkové výši 3,004 mld. Kč, z toho sektor správy povodí a správy vodních toků 11 % a sektor vodovodů a kanalizací 89 %. Celkový objem dotací činil 1,105 mld. Kč, z toho pro sektor správy povodí a správy vodních toků 10 % a pro sektor vodovodů a kanalizací 90 %.

Sektor zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod vykazuje celkovou návratnost 61 %. Vyšší návratnost vykazuje sektor zásobování pitnou vodou (87,0 %), a to především z důvodů nižšího celkového objemu dotací než v sektoru odvádění a čištění odpadních vod (34,3 %). Návratnost nákladů v tomto sektoru významně ovlivňuje skutečnost, že stát ze státního rozpočtu, resp. z fondů EU bude do roku 2015 významně finančně podporovat investice do vodohospodářské infrastruktury.

V sektoru vodovodů a kanalizací se na uvedené míře návratnosti podílejí domácnosti, průmysl a ostatní odběratelé úměrně k množství dodávané pitné vody.

Sektor správy povodí a vodních toků má celkovou návratnost 53,2 %. Poměrně vysokou návratnost nákladů vykazuje sektor správy povodí (71,3 %). Naopak s ohledem na relativně zanedbatelné příjmy od uživatelů vody je míra návratnosti v sektoru správy drobných vodních toků v působnosti ZVHS 0 %. Ekonomická analýza vycházejíce z dikce Rámcové směrnice však posuzuje pouze návrhy opatření z kapitoly B a kapitoly C, a proto má sektor správy povodí návratnost 71,3 %. Pokud by výše uvedený postup byl aplikován i na kapitolu D – návrhy protipovodňových opatření, které Evropské společenství nyní řeší Směrnicí o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik a k jejímuž sjednocení s Rámcovou směrnicí dojde k roku 2015, pak by sektor správy povodí vykazoval návratnost pouze cca 20 %. Z tohoto konstatování plyne závěr, že je nezbytné i nadále zachovat dotační tituly řešící ochranu lidských sídel proti povodním, jako je program MZe 129 120 Prevence před povodněmi II, Operační program Životní prostředí apod.

Souhrnně lze konstatovat, že cenová politika uplatňovaná v souladu s relevantními zákony (zejména vodní zákon, zákon o vodovodech a kanalizacích a zákon o cenách) zakládá pro uživatele vody dostatečné podněty k efektivnímu užívání vodních zdrojů. Uplatnění vyšších plateb ve prospěch dosažených environmentálních cílů a efektivní využívání vodních zdrojů limituje zejména sociální únosnost cen za vodné a stočné a ekonomická únosnost po promítnutí relevantních plateb do výrobků a služeb v průmyslu, energetice a zemědělství.

Prognóza trendu objemu, cen a nákladů spojených s užíváním vod přesto předpokládá zvyšování plateb za odběry povrchové vody i ceny za vodné a stočné rychleji než inflace. To je však limitováno sociální a ekonomickou únosností, neboť podíl úhrady ceny vody (vodné a stočné) k čistému průměrnému měsíčnímu příjmu domácnosti byl 1,59 % v roce 2005 a předpokládá se jeho růst v roce 2010 na 1,77 % a v roce 2015 na 1,91 %.

V nastoupeném trendu v kofinancování projektů pro dosažení stanovených cílů v oblasti ochrany vod jako složky životního prostředí z podpůrných zdrojů je účelné pokračovat i s ohledem na značné finanční prostředky pro tyto účely alokované v Operačním programu Životní prostředí.